te[B3v]číslo strany rukopisusař a při tom nějaký posel, říkali mu Vávra[333]Vávra: Wawra mečíř.
V domu pana[334]pana: pána Gryspeka uhořal Jiřík, jeho služebník.
V domu páně Lvově baba se opálila[335]opálila: opalila, až umřela.
V domu kněze Šimona kanovníka[336]kanovníka: Kanownika Regina kuchařka také se opálila[337]opálila: opalila a od toho umřela.
Tyto všecky věci svrchu psané pilnou bedlivostí[338]bedlivostí: bedliwoſti (z správy lidí[339]lidí: lidi víry hodných i také z vlastního spatření) sem sepsal. Co by za příčinu[340]příčinu: pṙiċinu takové příhody[341]příhody: pṙihody býti mělo, toho jinak vyhlédati[342]vyhlédati: wyhledati neumím, než že zvláštní[343]zvláštní: zwlaſſtnij pro hříchy lidské takové přišlo na lidi božské dopuštění, protož slušné jest, aby jiní všickni, kdož toto žalostivé sepsání čísti budou, naší příhodou[344]příhodou: pṙihodau trescíce[345]trescíce: treſcice se, svých životuov polepšili, Pána Boha svého a jeho přísného[346]přísného: pṙiſného hněvu aby na se nevzbudili a v též osidlo neuhodili. Ale radějí milosti jeho svaté upřímými[347]upřímými: vpṙimými srdci sloužíce[348]sloužíce: ſlaużice, prosili, aby jich od téhož ohně časného i také věčného ráčil zachovati na věky.
Vytištěno v témž Menším Městě pražském v domu Bartoloměje Netolického v pátek po svatém Vítě[349]tj. 17. června léta M. D. XXXXI.