[B3v]číslo strany rukopisu sař a při tom nějaký posel, říkali mu Vávra [333]Vávra: Wawra mečíř.
V domu pana [334]pana: pána Gryspeka uhořal Jiřík, jeho služebník.
V domu páně Lvově baba se opálila [335]opálila: opalila , až umřela.
V domu kněze Šimona kanovníka [336]kanovníka: Kanownika Regina kuchařka také se opálila [337]opálila: opalila a od toho umřela.
Tyto všecky věci svrchu psané pilnou bedlivostí [338]bedlivostí: bedliwoſti (z správy lidí [339]lidí: lidi víry hodných i také z vlastního spatření) sem sepsal. Co by za příčinu [340]příčinu: pṙiċinu takové příhody [341]příhody: pṙihody býti mělo, toho jinak vyhlédati [342]vyhlédati: wyhledati neumím, než že zvláštní [343]zvláštní: zwlaſſtnij pro hříchy lidské takové přišlo na lidi božské dopuštění, protož slušné jest, aby jiní všickni, kdož toto žalostivé sepsání čísti budou, naší příhodou [344]příhodou: pṙihodau trescíce [345]trescíce: treſcice se, svých životuov polepšili, Pána Boha svého a jeho přísného [346]přísného: pṙiſného hněvu aby na se nevzbudili a v též osidlo neuhodili. Ale radějí milosti jeho svaté upřímými [347]upřímými: vpṙimými srdci sloužíce [348]sloužíce: ſlaużice , prosili, aby jich od téhož ohně časného i také věčného ráčil zachovati na věky.
Vytištěno v témž Menším Městě pražském v domu Bartoloměje Netolického v pátek po svatém Vítě [349]tj. 17. června léta M. D. XXXXI.






