tesař a při tom nějaký posel, říkali mu Vávra mečíř.
V domu pana Gryspeka uhořal Jiřík, jeho služebník.
V domu páně Lvově baba se opálila, až umřela.
V domu kněze Šimona kanovníka Regina kuchařka také se opálila a od toho umřela.
Tyto všecky věci svrchu psané pilnou bedlivostí (z správy lidí víry hodných i také z vlastního spatření) sem sepsal. Co by za příčinu takové příhody býti mělo, toho jinak vyhlédati neumím, než že zvláštní pro hříchy lidské takové přišlo na lidi božské dopuštění, protož slušné jest, aby jiní všickni, kdož toto žalostivé sepsání čísti budou, naší příhodou trescíce se, svých životuov polepšili, Pána Boha svého a jeho přísného hněvu aby na se nevzbudili a v též osidlo neuhodili. Ale radějí milosti jeho svaté upřímými srdci sloužíce, prosili, aby jich od téhož ohně časného i také věčného ráčil zachovati na věky.
Vytištěno v témž Menším Městě pražském v domu Bartoloměje Netolického v pátek po svatém Vítě léta M. D. XXXXI.