Vědouc o tom dobře (tobě toho napřed nedadouc), jak svatý Pavel k Titovi píše: Že ne z skutkuov spravedlnosti, kteréž jsme my činili, ale vedlé svého milosrdenství spaseny nás učinil skrze obmytí druhého narození a obnovení Ducha svatého, kteréhož vylil na nás hojně skrze Ježíše Krista, Spasitele našeho. Abychom, jsouce spravedliví učiněni milostí jeho, byli dědicové vedlé naděje života věčného.

Týtovi 3

A jakž svatý Petr v kanonice dí: Že jsme vykoupeni neporušitedlnými věcmi, ne zlatem ani stříbrem, ale předrahou krví Beránka nevinného a nepoškvrněného Ježíše Krista.

1 Petr 1

A opět týž apoštol dí: Že jest on hříchy naše na svém těle vnesl na dřevo, jehožto zsinalostí uzdraveni jsme. Vědouc o tom, že spasení naše jest založené v zásluze Pána Krista a v podstatě pravé víry křesťanské, v kteréž spravedlivý člověk živ jest. Věřmež také, že i dobří skutkové sem náležejí. Ačkoli v nich spasení zakládati nemáme, však proto je dokazovati a činiti povinni jsme, a také dobří neslují, leč z víry pocházejí. Nebo jináč sic na zásluhu a milosrdenství božské zpoléhajíc, dobře nečiniti, než hřešiti nic jiného není, nežli zásluhu Pána Krista a jeho nevinné umučení potlačovati a sobě zlehčovati a jeho zle užívati a proti víře naší křesťanské činiti a ji vypraždňovati. Nebo ne proto jest Pán Kristus za hříchy naše trpěl, aby nám měl folku v kochání hříchuov naších zanechati; ale trpěl jest proto, a k