A onomu služebníku, kterýž vzal jednu hřivnu, kterouž zakopav (v zahálku davši se), nic Pánu svému nevytěžal. Protož kázal takového neužitečného služebníka uvrci do temností zevnitřních, kdežto jest pláč a škřipení zubuov.

Mat. 25

Nebo Pán Kristus dí: Že každý strom, kterýž nenese ovotce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bude.

Mat. 7

Nech tě nesvozuje marná chlouba tvá, v kteréž se chlubíš věrou svou a svobodou křesťanskou, zle ji rozumějíc a užívajíc, jako by dosti na tom bylo, když ty pravíš, že věříš. Není na tom dosti, nebo to i při ďáblích se nachází, že věří a třesou se.

Víra skutečná býti má.

Jakž svatý Jakub praví: Potřebíť jest zajisté, aby skutkem prokázal víru svou. Jakž Pán Kristus dí: Po skutcích jich poznáte je.

Jakub 2

A opět: Ne každý, kdož mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského; ale kdož činí vůli Otce mého, kterýž jest v nebesích, tenť vejde do království nebeského.

Mat. 7

Snad díš tuto, poněvadž zmínku o dobrých skutcích činím, jako bych na samých skutcích dobrých spasení zakládal, jakž mnozí těchto časuov (majíc v ošklivosti dobré, postupujíce po svých zlých žádostech, svobody těla užívajíc), když slyší o dobrých skutcích, nás za svatoskutečníky a pokrytce neprávě soudí. Jako bychom zásluhu Pána Krista v jeho nevinném umučení vyprazdňovali a víru křesťanskou zlehčovali. Ješto já tuto, kdež zmínku o dobrých skutcích činím, abych měl zásluhu Pána Krista tupiti a víru zemdlívati, na to nemyslím. Vědouc