rozšafnější v povolání našem křesťanském, jsúc synové světla, nad syny světa byli. A tak Pán Kristus skrze řeč dnešního evanjelium svatého k tomuto nás vede a tato patera věc v něm se nám obsahuje.
První, abychom to znali, že nejsme sami svoji páni, ale služebníci a najatí vládaři.
Druhé, tak služebníci a vládaři jsme, ne abychom zaháleli a rozmrhávali statek, ale abychom pracovali.
Třetí, cožkoli máme, že nic našeho není, ale ze všeho že počet vydati musíme.
Čtvrté, abychom věděli, že mnozí jsou, kteří nás šetří i také na nás žalují.
Páté, že muožeme, kdyžkoli chtějme anebo nechtějme, z vládařství složeni, a to nenadále, býti.
Patera věc v tomto evanjelíum se zavírá.
Nejprvé
1.
Abychom to znali všickni, že nejsme zde páni sami svoji, ale služebníci toho člověka bohatého, to jest Pána Boha všemohúcího, kterýž skrze Izaiáše proroka mluviti ráčí: Služebník muoj jsi ty, vyvolil jsem tě.
Izai. 12
Tehdy jakožto služebníci povinni jsme, ne vuoli naší, co bychom my chtěli, ale vuoli Boží činiti. Jakož pak i tím Bohu jsme zavázáni a k tomu jest nás stvořiti ráčil.
Služebníci jsme, a ne páni sami svoji.
I také Pán Kristus mzdou předrahou, krví svou nevinnou, jest nás vykoupil a z služby ďábelské vyprostil a k své službě, jemu samému abychom sloužili a žádnému jinému, nás přivedl, čímž jsme jeden každý
