nebral než to, což by k lásce, svornosti, jednotě a prospěchu lidu křesťanskému se vztahovalo. Ačkoli toho kázaní a vyhlášení nemínil jsem sprvupočátku ne toliko vydati, ale také ani sepsati. Však když potom bylo po vykonání téhož kázaní mého, někteří pobožní lidé nepřestávali jsou mne žádati, abych to v spis uvedl. Což jsem pak (nemohúc jejich žádosti slušné oslyšeti) tak učinil a to sepsal; a zvláště z poručení osvíceného a nejdůstojnějšího knížete pana pana Antonína, arcibiskupa našeho Jeho Milosti, a na časté k tomu napomínání vysoce důstojného a ctihodného doktora Jindřicha z Tejna Horšovského, probošta kostela pražského. A to proto také tim radějí jsem učinil, že mnozí z sprostnějších lidí (jakž slyšeti) tomu nerozuměli, jak jest to přijímání svátosti oltářní pod obojí spůsobou dopuštěno a vyhlášeno. Někteří pak z všetečnějších, nevím k čemu zlému a k potupě církve svaté (zvláště z vydaných kánonů koncilium svatého tridentského, jim zdrávě nerozumějíce) toho natahovati chtěli. Naději se, že tomu budou moci porozuměti, jak jest to dopuštěno, anebo kterak by toho podlé vyměření koncilium svatého a nejvyššího biskupa užívati měl, toliko aby to upřímě všickni přijali.

Protož tuto mou jakouž takouž sprostnou práci, však upřímě předsevzatou vaším milostem připisuji a oddávám pro lásku, kterouž jste hned od počátku seznámení se mnou ke mně prokazovali a prokazovati nepřestáváte, abych vždy nemohuc jináč hodné odměny učiniti, ale v tom znamení vděčnosti a všelijaké hotovosti k vaším milostem dokázal. A slušně toto vydání, kteréž k ničemuž jinému nevede než k lásce a svornosti, k vaším milostem náleží, nebo pokoje a lásky vždycky milovníci a následovníci ve všech věcech (žádných zvláštností nenáležitých nehledajíc) býti ráčíte. Což věřím, že laskavě ode mne přijíti ráčíte.

Dátum na Hradě pražském ve čtvrtek, den svatého Bartoloměje, apoštola Božího.

Leta Páně 1564.