Uzřieť, kohoť jsú ukřižovali.
J19,38 Potom pak prosil Piláta Jozef od Arimatie (protože bieše učedlník Ježíšuov, ale tajný pro strach židovský), aby sňal tělo Ježíšovo. I dopustil Pilát. A on přišed, i sňal tělo Ježíšovo. J19,39 Přijide pak i Nikodem, který byl najprvé přišel k Ježíšovi v noci, nesa smíšenie myrry a aloes, jakožto sto liber. J19,40 Tehdy vzali tělo Ježíšovo a obvinuli je prostěradly s vonnými věcmi, jakož jest obyčej Židóm se pochovávati. J19,41 A bieše na miestě, kde jest ukřižován, zahrada a v zahradě hrob nový, v němžto ještě nižádný nebyl položen. J19,42 Protož tu pro pátek židovský, že blízko bieše hrob, položili jej.
Kapitola XX.
J20,1 První pak den po sobotě Maria Magdalena přišla ráno k hrobu, když ještě tmy byly, i uzřela kámen odvalený od hrobu. J20,2 A potom běžala a přišla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku, jehož miloval Ježíš, i die jim: „Vzali sú pána z hrobu a neviem, kde sú jej položili.“
J20,3 Tehdy vyšel Petr a jiný učedlník i šli sú k hrobu. J20,4 I běžali sú dva spolu, a ten druhý učedlník předběhl spieše Petra a přišel první k hrobu. J20,5 A když se nachýlil, uzřel prostěradla položena, ale však tam nevšel. J20,6 Tehdy přišel i Šimon Petr, jda za ním, i všel do hrobu a uzřel prostěradla položena J20,7 a rúchu, kteráž byla na hlavě jeho, ne s prostěradly položenu, ale obláště svinutu na jednom miestě. J20,8 Potom všel i ten jiný učedlník, jenž byl první přišel k hrobu, i uzřel a uvěřil. J20,9 Nebo ještě nevěděli písma, že měl z mrtvých vstáti. J20,10 A tak odešli opět učedlníci, kdež prvé biechu.
J20,11 Ale Maria stála u hrobu vně plačíci. A když plakala, naklonila se a nahlédla do hrobu J20,12 i uzřela dva anjely v bielém rúše, ana sedíta, jednoho u hlavy a druhého u noh, kdežto bylo položeno tělo Ježíšovo. J20,13 Vecechu jie oni: „Ženo, co pláčeš?“ Die jim: „Neb sú vzali pána mého a neviem, kde sú jej položili.“ J20,14 To když řekla, obrátila se za se i uzřela Ježíše, an stojí, a nevěděla, by Ježíš byl. J20,15 Die jie Ježíš: „Ženo, co pláčeš? Koho hledáš?“ A ona domnievajíci se, že by zahradník byl, vece jemu: „Pane, vzal li si ty jej, pověz mi, kde si ho položil, ať já jej vezmu.“ J20,16 Die jie Ježíš: „Maria!“ Obrátivši se ona, vece jemu: „Rabboni!“ (jenž se vykládá: Mistře). J20,17 Die jie Ježíš: „Nerodiž se mne dotýkati, neb sem ještě nevstúpil k otci svému. Ale jdiž k bratřím mým a pověz jim: Vstupuji k otci svému a k otci vašemu, k bohu mému a k bohu vašemu.“ J20,18 Tehdy přijide Maria Magdalena zvěstujíci učedlníkóm, že sem viděla pána a toto mi jest pověděl.
J20,19 A když pak bieše večer toho dne v neděli a dveře byly zavřieny, kdež se byli učedlníci sebrali pro strach židovský, přišel Ježíš a stál uprostřed a řekl jim: „Pokoj vám!“ J20,20 A když to pověděl, ukázal jim ruce i bok. I zradovali sú se učedlníci vidúce pána. J20,21 Tehdy opět vece jim: „Pokoj vám! Jakož mě poslal otec, i já posielám vás.“ J20,22 To když řekl, vdechl na ně a řekl jim: „Přímětež ducha svatého. J20,23 Kterýmž odpustíte hřiechy, odpúštějí se jim, a kterýmž zadržíte, zadrženi sú.“ J20,24 Tomáš pak, jeden ze dvanádcti, kterýž slove Pochybující, nebyl s nimi, když přišel Ježíš. J20,25 I řekli jemu jiní učedlníci: „Viděli sme pána.“ A on řekl jim: „Neuzřím li v rukú jeho bodenie hřebuov a nevpustím li prstu svého v miesto hřebóv a ruky své nevložím li v bok jeho, neuvěřím.“
J20,26 A po osmi dnech opět biechu učedlníci jeho vnitř a Tomáš s nimi. I přijide Ježíš, ano dveře zavřieny, i stál uprostřed i řekl jim: „Pokoj vám!“ J20,27 Potom die Tomášovi: „Vložiž prst svój sem a viz ruce mé a ztáhni ruku svú a vpusť v bok muoj a nechtěj býti nevěrný, ale věrný.“ J20,28 Odpověděl Tomáš a řekl jemu: „Pán muoj a buoh muoj!“
