Mc2,28 Protož pán jest syn člověka také soboty.“

Třetie

Mc3,1 A vjide opět do školy a tu bieše člověk, maje ruku uschlú. Mc3,2 I zachováváchu jej, uzdravil by v sobotu, aby jej obžalovali. Mc3,3 I vece člověku majíciemu ruku uschlú: „Vstaň prostřěd!“ Mc3,4 I vece jim: „Slušie li v sobotu dobře činiti, čili zle? Duši spasiti, čili zatratiti?“ A oni mlčéchu. Mc3,5 A obezřev je Ježíš [s]text doplněný editorem[36]s] cum lat. hněvem, zamúcen jsa na slepotu jich srdce, i vece člověku: „Ztiehni ruku svú!“ I ztěže, a navrácena jest ruka jemu. Mc3,6 Tehdy vyšedše inhed zákonníci, s erodiány činiechu radu proti Ježíšovi, kterak by jej zatratili.

Mc3,7 A Ježíš s učedlníky svými otjide k moři a mnohý zástup od Galilee a z Židovstva šel jest po něm, Mc3,8 [i]text doplněný editorem[39]i] et lat. ot Jeruzaléma, i ot Idumee, i Zajordánie, i kteří podlé Tyru a Sidona, množstvie veliké, slyšiece, což činieše, předjidechu k němu. Mc3,9 I vece Ježíš učedlníkóm svým, aby lodíčka byla jemu připravena pro zástup, aby ho netiskli, Mc3,10 neb mnohé uzdravováše, tak že se naň valéchu, aby se ho dotkli, a kolikž koli jich měli sú bolesti. Mc3,11 A duchové nečistí, když [ho]text doplněný editorem[42]ho] illum lat. vidiechu, padechu před ním a křičiechu řkúce: Mc3,12 „Ty si syn boží!“ A on jim velmi hrozieše, aby ho nezjevovali.

Mc3,13 A vstúpiv na stranu, přivola k sobě, kteréž on jest chtěl, a přijidechu k němu. Mc3,14 A uloži, aby jich bylo XII s ním, aby je rozeslal kázat. Mc3,15 I da jim moc uzdravovati nemoci a vymietati diábly. Mc3,16 I vzdě Šimonovi Petr jméno Mc3,17 a Jakuba Zebedeova a Jana, bratra jeho, vzdě jim jméno Boamerges, to jest Syny hromová, Mc3,18 a Ondřeje a Filipa, Bartoloměje a Matúše a Tomáše a Jakuba Alfeova a Tedea a Šimona Kananejského Mc3,19 a Judáše Škariotského, jenž jest jeho zradil.

Mc3,20 I přijide do domu a sjide se opět zástup, tak že nemožiechu ani chleba pojésti. Mc3,21 A když uslyšechu učedlníci jeho, vyjidechu, aby ho drželi, neb řekli sú, že se jest v bláznovstvie obrátil. Mc3,22 A mistři, ješto biechu od Jeruzaléma stúpili, praviechu, že Belzebuba má a že v kniežeti diábelském vymietá diábly.

Mc3,23 A povolav jich, mluvieše jim v podobenství: „Kterak móže satan satana vymietati? Mc3,24 A pakli se králevstvie v sobě rozdělí, nemóž státi králevstvie to. Mc3,25 A pakli se rozdvojí dóm v sobě, nebude moci ten dóm státi. Mc3,26 A pakli šatan sám povstane proti sobě, rozdvojil se jest a nebude moci státi, ale konec má. Mc3,27 Nižádný nemóž orudie silného, venda v dóm, sebrati, jedné leč prvé svieže silného, a tehdy dóm jeho vzbéře. Mc3,28 Věru pravi vám, že všichni hřiechové budú otpuštěni synóm lidským, i rúhanie, jímžto by se rúhali. Mc3,29 Ale ktož se bude rúhati proti duchu svatému, nebude mieti otpuštěnie na věky, ale bude vinen věčným zaviněním.“ Mc3,30 Že sú řekli: „Ducha nečistého má.“

Mc3,31 Přijidechu mátě jeho a bratřie, a vně stojiece, poslali sú k němu volajíce jeho. Mc3,32 A sedieše při něm zástup i řkú jemu: „Aj, mátě tvá i bratřie tvoji vně hledají tebe.“ Mc3,33 A odpovědě jim, vece: „Která jest mátě má a bratřie moji?“ Mc3,34 A obezřev ty, ješto okolo něho sediechu, vece: „Aj, mátě má a bratřie moji! Mc3,35 Neb ktož činí vóli boží, ten bratr mój, sestra má a mátě má [jest]text doplněný editorem[50]jest] est lat..“

Čtvrtá

Mc4,1 Opět Ježíš poče učiti podlé moře. I sebra se k němu zástup mnohý, tak že na lodí vstúpiv, sedieše na moři a všeliký zástup podlé moře bieše na zemi. Mc4,2 I učieše je v podobenstvích mnohé věci a pravieše jim v učení [svém]text doplněný editorem[52]svém] sua lat.: Mc4,3 „Slyšte, aj, vyšel jest rosěvač k rosievaní. Mc4,4 A když rosieváše, jiné pade vedlé cesty, i přijidechu ptáci nebeští i szobachu je. Mc4,5 A jiné pade na skalé, kdežto nemějieše země mnoho, a inhed vzešlo jest, neb nemějieše hlubokosti země. Mc4,6 A když vzešlo jest slunce, i uvadlo jest, a protože nemějieše kořene, uschlo jest. Mc4,7 A jiné pade v trnie, a vzdviže se trnie, udusichu je a nedalo jest užitka. Mc4,8 A jiné pade v zemi dobrú, i dáváše užitek vzcházející i rostúcí, a přinese jedno třidcátý a jedno šedesátý a jedno stý.“ Mc4,9 I pravieše: „Kto má uši k slyšení, slyš.“ Mc4,10 A když bieše sám, tázáchu jeho ti, kteříž biechu s ním XII, aby jim vyložil podobenstvie. Mc4,11 I pravieše jim: „Vámť jest dáno věděti tajemstvie králevstvie