[32]číslo strany rukopisupastýř, jenž toho hrdého obra ubil, Kristus jest, jenž pokušenie pýchy tišě přemohl. Pokušenie pýchy sú velmi rozlična a všudy obecna. Neb kralují ne jedno mezi světskými, ale také mezi klášterskými. Neb častokrát ti, jenžto žádným {jiným}marginální přípisek mladší rukou hřiechem nejsú přemoženi, marnú chlubú a žádostí lidské chvály bývají zmařeni. Neb často pod sprostným rúchem tají se mysl vysoká jako pod nachem ciesařským a zlatitým.

Třetie Kristus diábla v pokušení lakoty přemohl. To také David na smrti lva a medvěda znamenal: lev a medvěd tři[ad]tři] pṙi stupně znamenáchu lakoty. Nebo uchvatnúce ovci chvatně činiechu, ale David ovci svú vysvobodě chvátačě zahubil[ae]zahubil] zahlubil a Kristus přemoh pokušenie lakoty, diábla od sebe vyvrhl. A po odvržení diábla přistúpili anjelé a jako vítězovi a bojovníku jemu slúžili. Bojije li kto proti diáblu mužně a svítězí v službě a v tovařiství anjelském, duostojen bude. Ó, dobrý Kriste, daj nám ve všěch pokušeních tak vítěziti, abychmy s tebú zaslúžili u věčné slávě přebývati. Amen.

Tuto o pokání Marie Majdaleny, jež učinila v domu Šimonově.

V dřevniem rozdiele slyšiechom, kterak diábel Krista pokúšěl. Potom slyšmy, kterak Kristus Mariji Majdalenu spasenu učinil. Když Kristus třidsáté léto přijímáše, od Jana jest křstěn a ihned po křstu ot diábla jest pokúšěn. Potom počal on lid křstíti a kázati i příkladem i učením cestu spasebnú ukazovati[116]ukazovati: ukazowaſſe[117] -ſſe škrtnuto písařem a nadepsáno -ty. Na počátku svého kázanie vypustil tento sladký hlas: „Pokánie čiňte, nebť se přiblíží královstvie nebeské.“[118]Mt3,2 Pokánie kázal královstvie nebeského. Zěvně před jeho příštím nikdy člověk neslýchal takého pravenie; věrná řěč a všie přístupnosti dóstojná. Pokáním zaslúžil nebeského královstvie hřiešník zlořečený. Též sě zjevilo na hřiešnici Mariji Majdaleně, jenž byla plna sedmera diábelstvie, točíš smrtedlných hřiechuov, ješto vyvrženi sú od nie skrze pokánie a skrúšenie, a ona milosrdně nalezla jest božie smilovánie. Žádný hřiešník nemá do milosti božie vzúfati, neb buoh hotov jest všěm kajícím viny odpustiti a nadto kajície do nebeského královstvie volá, jehož před přijitím Kristovým žádnému {hřiešnému}marginální přípisek soudobou rukou býti nemohlo.

A to buoh skrze krále Manasen někdy bieše zpósobil, jejž pro pokánie z vězenie do královstvie navrátil. Manases bez čísla hřiechy boha bieše rozhnieval, proroky jeho zabíjeje a nemně, by co buoh byl. Tolik prorokuov, jižto jej tresktali, umučil, kolikž ulic krví prorockú zkrvavil. Svatého proroka Izajášě, jenž jej z hřiechuov tresktal, pilú dřěvěnú na poly přetřieti kázal. A potom po mnohých hřiešiech od svých nepřátel jest jat, na vypověděnie veden a do žalářě dán. A když bieše v žaláři, poče pokánie mieti a vším srdcem hřiechuov učiněných želeti a modléše sě hospodinu svými slzami hořkými a řka: „Shřěšil sem nad číslo piesku morského a již nejsem duostojen viděti