[10v]číslo strany rukopisuudělal město, kteréž jest jménem svým nazval Vlastislav, mezi dvěma horama, z nížto jedné řiekají Mednek a druhé Připek, mezi dvěma krajinami, to jest mezi Bělskem a mezi Litoměřičským, kteréžto město zdí dobrú obehnal jest. Ten jistý Vlastislav pozdvihl jest boj proti Pražanum a mezi svými také učinil ustavení, ktož by koli z jeho lidí v zróstu delší byl nežli meč, a když by jemu kázáno bylo k boji, a nepřišel, aby jemu hlava sťata byla. Potom pak k svým takto jest mluvil: „Buďte udatní, ó, mé milé rytieřstvo, v vaších rukú tento boj jest. Dřéve nejednú jste svítězili, již pak nyní také čiňte skutky rytieřské. Nyníť potřebí odění, abyšte je nyní k rytieřské okrase nosili, ale raději sokoly, krahujce, rarohy i jiné ptactvo, ješto k kratochvíli a k utěšení přísluší, s sebú neste, jimžto maso nepřáteluov naších, ač stačíte, moci bude k jedení dáno. Nebo jistě ku prsóm mater nepřáteluov naších místo jich synuov štěňata přisadíme, a tak súsedy nešťasné ven vyplejeme od nás.“
Zatiem pak žena jedna, jenž pastorka měla, takto k němu jest mluvila: „Vím to, že lid český boj obdrží, ale ty pak aby sám utéci mohl, na dokonání dám tobě tuto radu: Prvního nepřítele tvého, kteréhož v boji utkáš[j]utkáš] vtlaſs, raň, a uší jeho obřeže, vložiž v tvú tobolku, a tak mezi koňskýma nohama i před sebú mečem tvým, učině kříž na zemi, vsediž na kuoň, obrátiž plece za se, nikoli neohlédaje se, tak ledva, když jiní všickní zbití budú, sám jedna utečeš.“ On pak znaje, že macecha jeho plna jest věštby, slíbil jest to učiniti, jakož jest i učinil.
Byla také toho času jedna žena mezi Pražany, věštice veliká, kterážto vévodě Neklanovi a lidu jeho poradila jest, aby skrze obět oslovú bohy okojili. Kteréhožto osla kázala jest zabiti
