pravě, co jest a přihodí se, to znám.
Protož běda nám, nebožátkuom,
co jsme přišli k velikým zámutkóm!“
Potom ti nepřátelé Štěstí trápili,
že medulánské kníže v kostele zabili –
vedlé samého Štěstí to se stalo,
rychle tu Neštěstí přibylo –
také i florenského jednoho znamenitého,
Laurencius de Medicis jest bratr jeho.
A tak mnohým sú často činili,
že již s nimi velikú tesknost měli,
neb kdež se najlépe nadáli,
vždycky je ti nepřátelé jímali,
trápíc, zsužujíc, i mordovali.
Král Matyáš, uherský mocný pán,
který byl Štěstí velmi znám,
a Štěstí jej také velmi miloval –
to jest vešken svět dobře znal –
proto jej také Starost jala
a k Nemoci slibem zavázala.
A ač jest byl zavázán[r]zavázán] zawan k Nemoci,
proto měl při Štěstí mnoho moci. –
[…]text doplněný editorem[62]chybějící folia 35 bis r, 35 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
[36r]číslo strany rukopisuPři těch válkách zjevil se jest rek veliký,
jehož se jest bál člověk všeliký.
Ten tento obyčej jest měl:
když již mezi ně vskočiti chtěl,
místo lebky vzal na se umrlčí hlavu,
maje suchú, bledú všecku postavu,
žáby, hadi všady po něm lezli,
červí se všudy rozsuli.
Maje k tomu kosu v své ruce,
když se rozhněval, sekl jí prudce,
žádného prostě nevybíraje,
u Štěstí i u Neštěstí žádnému neodpúštěje.
Když koli mezi ně vskočil
a ktož jej koli z nich zuočil,
tak před ním každý utíkal,
že to jest Smrt, to každý znal.
Buď na světě král neb ktožkoli,
kohož zajal kosú v městě neb v poli,
každého jest hrdla zbavil,
anebo pod se mocně podmanil,
buď chudý, bídný aneb bohatý,
a byť měl najlepší šaty.
[36v]číslo strany rukopisuKaždý musil předse jíti,
kohož on jest chtěl koli míti.
Tak jich mnoho zbil ten rek,
že se jemu neobránil žádný člověk,
aniž se obrániti jemu muože –
jediné smiluj se, milý Pane Bože!
Nebyloť jest tak nikdy silného,
ani tak mocného a statečného,
neb ani bohatého ani chudého
neuctil, ale musil do vrše jeho.
A s kým koli on se jest speřil,
každým na chřbet on udeřil,
aneb na nos, neb jak se mu zdálo,
tak jich byl vyplel, že jich ostalo málo.
Poče se všem s ním stýskati,
že již nesměli ani na městě výskati,
an všecky pořád morduje,
krále, pány a žádného neholduje.
Smrt
I poče Smrt velikým hlasem volati
a takto těmito slovy vymlúvati,
řka: „A vy se sami mordujete
a žádný žádného nešanujete,
