„Nu, nechmež tak, všehoť živý dočká!
Uzříte, co z toho nadléch býti má.
Já vždy pravím, že se musíme svaditi,
že spolu nikdy nebudem moci dobře býti,
neb mě Neštěstí mrzí i s svými pomocníky,
s těmi se všemi potvorníky.“
Tuž se ihned brzo pokrotili,
ale túto řečí velmi smutni byli,
slyšíce, že se Neštěstí brojí
a se všemi svými na pole se strojí,
chtě na vojnu vytrhnúti
a k samému Štěstí přitrhnúti
a spolu konečně váleti;
že chtí dokonce zvěděti,
co jich jest a býti má, a co jich nenie,
že se chtí děliti o bohatých jměnie.
Bych měl o tom vypisovati –
kterak sú se počali zbierati
aneb jaká měli vojska a jak veliká,
poněvadž byli rozličná čeled a všeliká[n]všeliká] wſſe,
muože každý tomu rozuměti,
že jich nemohlo málo býti,
[30v]číslo strany rukopisuaneb kterací v tom vojsku byli –
celé by knihy k psaní nestačily.
Protož o tom přestanu mluvenie,
bylo by daremné zaneprázdněnie.
Než když již byli všickni zhuoru,
tehdy táhli všichni jim na vzduoru,
a když se kolivěk měli hnúti,
nelze jich bylo přehlédnúti,
neb tito všichni vojska[o]vojska] woyſſka měli
a všudy před svými býti chtěli:
Chudoba, Nemoc, Bolest, Bída, Psota,
Starost, Neřád, Závist i také Slota.
Neštěstí je všecky zpravoval
a s tímto poselstvím k Štěstí poslal:
aby jemu pověděl, co v úmysle mají,
že jich táhnú a že toho nenechají,
že to, což oni mají, že to chtí míti,
nechtí li jim z dobré vuole dáti,
že chtí bezděky všem bráti.
A Neštěstí poručil Závisti,
aby mluvil, jak mu se zdá, vedlé své chytrosti,
jak se k válce, aby shlédl, mají
[31r]číslo strany rukopisua velmi li se nás všech bojí.
Štěstí i s svými služebníky,
k tomu se všemi pomocníky,
a ihned honce opustili,
že Závisti jsú hned v patách byli.
Štěstí v jednom městě bíše,
kteréž Veliké Bohatství jméno mějíše.
To jest bylo za mnoho mil zdéli,
tak jmějíše veliké zšíři,
neb se v něm nemohl změstknati se všemi
najmilejšími přátely i poddanými svými.
Štěstí v tom městě tehdy bíše,
kdy Závist předeň vstúpiti chtíše
a mluviti to, což poručeno měl,
neb s samým králem mluviti chtěl.
Tuž jemu přístup zjednali,
a když přístup učinil k králi,
ihned všem mlčeti kázali.
Tu uhlédav, an všady čistě ozdobeno,
div že se jemu žalostí srdce neutrhlo,
