pravě, co jest a přihodí se, to znám.
Protož běda nám, nebožátkuom,
co jsme přišli k velikým zámutkóm!“
Potom ti nepřátelé Štěstí trápili,
že medulánské kníže v kostele zabili –
vedlé samého Štěstí to se stalo,
rychle tu Neštěstí přibylo –
také i florenského jednoho znamenitého,
Laurencius de Medicis jest bratr jeho.
A tak mnohým sú často činili,
že již s nimi velikú tesknost měli,
neb kdež se najlépe nadáli,
vždycky je ti nepřátelé jímali,
trápíc, zsužujíc, i mordovali.
Král Matyáš, uherský mocný pán,
který byl Štěstí velmi znám,
a Štěstí jej také velmi miloval –
to jest vešken svět dobře znal –
proto jej také Starost jala
a k Nemoci slibem zavázala.
A ač jest byl zavázán k Nemoci,
proto měl při Štěstí mnoho moci. –
[…]text doplněný editorem[62]chybějící folia 35 bis r, 35 bis v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
Při těch válkách zjevil se jest rek veliký,
jehož se jest bál člověk všeliký.
Ten tento obyčej jest měl:
když již mezi ně vskočiti chtěl,
místo lebky vzal na se umrlčí hlavu,
maje suchú, bledú všecku postavu,
žáby, hadi všady po něm lezli,
červí se všudy rozsuli.
Maje k tomu kosu v své ruce,
když se rozhněval, sekl jí prudce,
žádného prostě nevybíraje,
u Štěstí i u Neštěstí žádnému neodpúštěje.
Když koli mezi ně vskočil
a ktož jej koli z nich zuočil,
tak před ním každý utíkal,
že to jest Smrt, to každý znal.
Buď na světě král neb ktožkoli,
kohož zajal kosú v městě neb v poli,
každého jest hrdla zbavil,
anebo pod se mocně podmanil,
buď chudý, bídný aneb bohatý,
a byť měl najlepší šaty.
Každý musil předse jíti,
kohož on jest chtěl koli míti.
Tak jich mnoho zbil ten rek,
že se jemu neobránil žádný člověk,
aniž se obrániti jemu muože –
jediné smiluj se, milý Pane Bože!
Nebyloť jest tak nikdy silného,
ani tak mocného a statečného,
neb ani bohatého ani chudého
neuctil, ale musil do vrše jeho.
A s kým koli on se jest speřil,
každým na chřbet on udeřil,
aneb na nos, neb jak se mu zdálo,
tak jich byl vyplel, že jich ostalo málo.
Poče se všem s ním stýskati,
že již nesměli ani na městě výskati,
an všecky pořád morduje,
krále, pány a žádného neholduje.
Smrt
I poče Smrt velikým hlasem volati
a takto těmito slovy vymlúvati,
řka: „A vy se sami mordujete
a žádný žádného nešanujete,
