musím jim podlé jich vuole platiti,
ač nechci na poli obilé shnojiti.
Jestliže jemu mzdy málo podám,
hned s ním nesmluvím, to jistě znám.
Než daj jemu, co on bude chtíti,
a ihned chce dobré vozníky míti,
k tomu pluhy, vozy, brány –
ty ať sú dobře okovány! –
k tomu přípravy také,
kteréž míti chce všelijaké.
A když jemu to všecko zjednám,
proto toho vždy jisto nemám,
aby on dělal, kdy dělati má,
než tak všeho ležeti nechá.
A chce li vuoli větší nežli já,
diem li co o tom, tehdy se hned hněvá
a již tepruv nebude dělati,
by to všecko mělo shníti neb zlámati.
K tomu počne hned reptati
a mně ještě vinu dávati,
řka: ‚Kterak sú u vozu kola mdlá!
Naložím li naň mnoho, že se zlámá.‘
Tužť mu musím, což sám káže, jednati,
bych se měl ihned spadati.
Tuť na tom dosti nebude,
o pluh nová sváda opět bude,
praviec: ‚Však do toho nic nenie!
A v branách žádného hřebu nenie,
jestliže toho hned mi nezjednáš,
puojduť ode všeho, to shledáš!‘
A já jemu dobré všecko zjednal byl,
jedno že on jest to svévolně zhnojil.
Ihned mi jiným pánem hrozí,
nezjednám li, co káže, hned pryč běží.
A jestliže jemu z hněvu slovo diem,
on mi jich deset, to jistě viem,
i musím já všech řečí nechati,
ač chci, aby chtěl nětco dělati
i jemu rád zjednati, což káže.
Tužť napravě pluh i voře
tak, jakž sám chce, a ne jako já,
potom hned záplaty žádá,
a řka: ‚Pane, rač mi zaplatiti,
chceš li, ať budu slúžiti!
Pakli mi hned nezaplatíš,
nebuduť dělati, to ty zvieš,
nebo musím sobě šaty zjednati,
abych měl v čem s děvečkami potancovati!‘
Tuž já musím pěkně prositi,
nechci li jeho na se zbúřiti,
řka, že jemu brzo peníze zjednám.
Tuť před ním chvilku pokoj mám.
Potom opět přijde pohonič ke mně,
hledaje jiné příčiny na mně,
pravě: ‚Já nemohu poháněti,
chci nynie doma poseděti!‘
A já jemu diem: ‚Milý, proč
búříš velmi, ano snad nenie oč?‘
‚I co se nemám búřiti,
a já nemám v čem pohoniti,
však košile ani kytle nemám,
k tomu zlámal sem ostruhu, pohleď sám!
A to mi máš z práva zjednati,
chceš li, ať budu předse dělati.
A také rozmrskal sem vešken bič,
nezjednáš li mi co třeba, puojdu pryč!‘
