a jak budu chtíti, tak se mnú zjednají‘.
Tu já již, jakž ona chce, zjednám
a přivedu ji do domu sám.
A jakž mi se dítě vylehne
a je chuova v svú moc dosíhne,
k tomu v pěstek je povije
a do kolébky položíc přikryje,
a již se s ním má pěstovati –
uzříš, jak se počne túlati,
po všem domě s kolébkú šúlati!
Ano se jí všudy těskno zdá
a na všecky se skoro hněvá,
i všudy na všecky volá,
co jí třeba, musí jí vše přinésti,
a to, což najlepšího v domě mají,
nemají li, nechť v městě hledají.
A pakli jí nezjednají čeho,
tehdy hned chce nechati všeho,
a pravíc: ‚Nemohuť dítěte hledati,
nemám jemu co ssáti dávati,
a já nejím nic nikdy dobrého,
ni se napiti co sladkého‘“
[…]text doplněný editorem[85]chybějící folia 90 bis r, 90 bis v, 90 ter r, 90 ter v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
„zdaliž se neví, kdy včas k tobě obrátiti,
aneb kdy tě má objíti a políbiti,
a tak všecko včas a vhod činí,
darmo ji tvá tesklivá mysl viní.
Když umieš s ženú pěkně nakládati,
onať umí zlú mysl v dobrú změniti,
že nikdy nemáš zamúcenie,
jedno vždycky utěšenie,
a nedáť o nic starosti míti,
když chce věrně přítelem býti.
Ona tebe těší a ty ji také
nad radosti světa všelijaké,
ona jest tvá a ty její.
Protož ktož co dobrého přejí,
neuměliť by jinak raditi,
než aby se přestal s ženú vaditi.
Ač jsi jí učinil kdy co protivného,
již přestaň, pro Boha samého!
Neb komuž se žena dobrá podaří,
toť jest nadevšecko zboží.
A ty tuto želéš a nevíš čeho.
Má jest rada: přestaň všeho
a uměj ten dar od Boha znáti,
ráčil liť jest dobrú ženu dáti.
Již jest toho darmo komu túžiti,
a budeš li o tom víc praviti,
jistě posměchu nebudeš se moci zbaviti.
Ač jest manželský stav nevděčný,
staneš li v něm právě, budeš bezpečný,
neb ktož se v žádném stavu nezachová,
ten vždycky o svú duši hrá.
Protož uměj mé řeči srozuměti,
ač chceš mú radu doslyšeti.
Jediné přestaň sobě teskliti,
muožť se ještě manželství líbiti.
A dajž Buoh štěstí, toť vinšuji tobě,
poslechni mne a nestyšť tak sobě,
pustě mimo se svú všecku žalost
a dajžť Buoh za to věčnú radost,
a hleď stav manželský chváliti.
Jak se mně líbí, nemohu vypraviti!
Co na tom milém stavu záleží,
jedno ptaj se na to dále na kněží.
Protož hleď, aby včas přestal,
