Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

Tuž já pak jednú vstav, nemoha pro žalost ležeti,

musich ven z svého dvora jíti

nedaleko, do jedné zahrady,

a chtě pozbyti hoře tady

a chtě i to ohlédati,

skůro li bude svítati,

i šel sem odtud dále k háji.

Uslyšech, ano již ptáčkové zpívají

tak přesladkým notováním

a rozličným libým zpívaním,

slavíci, drozdi i škřivani,

kosové i všickni ptáčkové jiní.

Veliká zvěř sebú poče hýbati,

lišky i jiná zvěř zhusta běhati,

zajíci počechu sobě lože dělati,

po všem háji ptáčkové proletovati,

že všecko třeštělo zpievaním,

divocí holubi zhuoru byli s húkaním.

A tak všecko vedlé svého přirozenie,

když dnělo, hned bylo v utěšenie.

Ale já, bych měl hrdla zbýti,

nemohl sem se nikoli veseliti,

na svú ženitbu se vždy rozpomínaje

a každú hodinu fresle v hospodářstvie hraje.

I sedech k jednomu stromu.

Zhlédaje smutně k svému domu,

ano všecko ruozno prší

a děravo všudy, až vše srší –

nikdiež nic sobě nemohu vymysliti,

čím bych se mohl veseliti,

ano psota všady se mnú za pasy chodí,

chudoba, bída, psota se mnú radost plodí.

I pomyslich, mám li domuov jíti,

či co mám prvé počíti,

však nikdiež v ničemž řádu nenie,

jižť mám tepruv posvícenie!

Ba, běda mně, že sem se kdy oženil,

mněje, že sem sobě uskrovnil –

kdež jedno koliv pohledím,

tu všudy nedostatek vidím

a chci li se čím živiti,

musím to všecko kúpiti

i to musím na dluh vzíti,

co mám k své potřebě míti.

A když pak budu míti zaplatiti,

i zda jest z čeho nahospodařiti?

Však nic nemám, co mě má živiti –

najlépe všecko vypáliti

a jíti pryč, kam věda, ode všeho!

Ba, nast- nastojte ženění mého!

Bych byl radši panicem byl,

kto mi radil, abych se ženil, by zabit byl!

Ó, hospodářství, v této mé psotě

teď se nesmiem s žádným potkati pro tě,

nebo jinak sobě nemyslím,

než že každý ví o mé psotě, mniem.

A mnohý známý, mne potkaje,

puojde mimo mě se usmívaje,

i dí: „An snad vlka viděl, že se zježil!“

I jda mimo mne, předse šil.

Pakliť jde druhý vedlé něho,

ten okáže každému jeho:

„Ba milý, co tento ženich po polévce jídá?

Tuším, že s ním sedá za stuol bída!“

A já to vše v své uši slyším,

když jest práv, smlčeti mu musím.

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 18 lety, 1 měsícem a 7 dny; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).