A já vždy kdes pěkně mluvím,
a proto vždy svého hledím,
zda bych ji mohl kolena rozložiti,
a mezi ně se rychle vložiti,
že mi přijde na to slovo, jakož praví:
„Chceš li mému, má milá, zdraví,
ať neshořím jako v ohni,
tehdy v stranu svú nohú pohni!“
I zapru se svú nohú ze spaní,
že třeskne, jakož s hřímaní,
a psíček, kterýž pod ložem ležel,
lekl se toho, křikem zúpěl.
A já procítiv, na loži sedech,
vohlédaje se, hlavu zvedech,
a než sem ku paměti přišel,
pohleděch – a já podušku objal
a sedím s ní jako omámený,
pravý blázen otřeštěný!
Jakú sem měl ve snách žalost,
mohla by přijíti z toho zlost,
že jest to najevě nebylo!
Tak mi se srdce zarmútilo,
jako by mi otec muoj umřel.
I vstav z toho lože, pryč sem odšel.
A protož ktož chce vesel býti,
ten musí snóm nevěřiti.
A má li kto najevě pěknú ženu,
nedávaj ji v žádnú cenu
a věř jí jako příteli svému celému,
a člověku velmi přemilému!
Miluj ji a ona tě také milovati bude,
a žádnýť jí z toho nesvede,
žeť bude do smrti věrná tobě
a nedáť tě žádnému zhyzditi sobě.
Pakli kto ženě své nevěří,
ať stává s oštípem u dveří
a k tomu ať jí jej v hrsti chová,
ještě dosti činiti má,
aby ona neučinila,
což jest sobě umyslila.
Protož ktož chce vesel bývati,
ten má své ženě věřiti,
aby vida, učinil se toho nevida.
Ujmeš sobě mnoho smutka
a budeš vždycky vesel právě,
čině sobě všudy zdravě.
Na svém srdci i v myšlení
budeš míti utěšenie,
na tom světě velikú radost,
a na onom boží milost.
Rcemež všickni spolu amen,
ať nás nežže věčný plamen!
Stesk na ženitbu
než vždy bydlí v utěšenie,
dokudž sobě světa nezavíže,
ale jak se vožení, hned mu tíže.
O tom chci nětco pověděti,
jak sem já mohl srozuměti,
co jest svoboda, a co není,
a co jest to bídné voženění.
A jestliže já právě tomu rozumiem,
ne každému ženění chváliti umiem,
aniž umiem o něm rozmysliti,
proč se má mladý člověk ženiti,
leč chce zvěděti, co hospodáři činiti mají
a po čem hoře postříhají.
Protož nechci dotýkati žádného,
chciť počíti od sebe samého:
A byv mladý, dosti frejovný,
v útratách, v kratochvílech chtě býti každému rovný,
ne jako na mě, zeměnína, slušalo,
ale bylo pánuov málo,
bych se jim nechtěl vrovnati,
po všech svadbách a hodech smýkati,
hrami, freji, tanci i věcmi jinými
