Mládenec:
A paní počne mi mluviti,
řkúc: „Nemohu se nadiviti,
proč hanieš tak velmi ten stav svatý?
Dosti toho, by byl člověk proklatý!
A cos chtěl vždycky hovadsky živ býti,
a nikdy v ničemž míry nemieti,
že tupíš manželstvo, tu svátost,
při níž se zachovává všecka ctnost?
Neb tu svátost Buoh sám vyvolil,
když Adama s Evú stvořil,
v ráji jest je spolu oddal
a tu ženu muži poddal.
To učinil na památku každému člověku,
nynějšiemu i budúciemu věku.
Protož ten stav ne hyzděn, ale chválen má býti,
jehož sám Buoh ráčil potvrditi.
I budiž Buoh pochválen v své dobrotě
a ty toho nepřičítaj k psotě!
I nemáš li co jiného na starosti,
přestaň od té bláznivé žalosti
a to také mysl vždy sobě,
že jest manželský stav k spasení tobě,
a protož toho nikoli neželej,
ale od Boha za zvláštní dar měj,
že jest ráčil toho stavu příti
a tě do něho vyvoliti.“
Mládenec:
„Paní, co vy toto mluvíte,
co sám já prvé viem, o tom mi pravíte!
Mněť to nemuož v hlavu jíti,
by mi zima bylo, musím se druhdy potiti,
večer i ráno starost maje,
jsa manžel, v ničemž řádu u sebe nemaje.
Neb tu nenie jedno samo manželství,
ale jednoho liť jest potřebí
v hospodářství a v mém domu –
ktož psoty nezná, prav to tomu –
jedno liť já musím míti,
bych to měl u čerta vzíti,
a nechtí li mi uvěřiti,
ihned musím nětco zastaviti
a mysliti, čím mám živ býti,
ač se chci na čas psoty skrýti.“
Paní mluví:
Paní takto otpovědě:
„Jáť jiného nic nevědě,
než chceš li všecko v kořist hnáti
a prostě o všecko se starati,
nebyl by to žádný div,
aby nebyl této hodiny živ!
Protož těš se boží milosti
a přestaň té veliké starosti,
neb věz, žeť se to někdy změní
a že to Pán Buoh v lepší promění
tak, že budeš míti dvory nápravné,
k tomu čisté krávy dojné,
skopce, vovce i berany
se všemi slušnými nápravami,
vobilé dosti i voránie.
Čekajž božího smilovánie!
A když jiné starosti zbudeš,
shledáš, že hned stav manželský chváliti budeš
a hned tvé srdce žalosti zbude,
když všecko bez nedostatku bude!“
Mládenec:
