Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

a budeš vždycky vesel právě,

čině sobě všudy zdravě.

Na svém srdci i v myšlení

budeš míti utěšenie,

na tom světě velikú radost,

a na onom boží milost.

Rcemež všickni spolu amen,

ať nás nežže věčný plamen!

Stesk na ženitbu

než vždy bydlí v utěšenie,

dokudž sobě světa nezavíže,

ale jak se vožení, hned mu tíže.

O tom chci nětco pověděti,

jak sem já mohl srozuměti,

co jest svoboda, a co není,

a co jest to bídné voženění.

A jestliže já právě tomu rozumiem,

ne každému ženění chváliti umiem,

aniž umiem o něm rozmysliti,

proč se má mladý člověk ženiti,

leč chce zvěděti, co hospodáři činiti mají

a po čem hoře postříhají.

Protož nechci dotýkati žádného,

chciť počíti od sebe samého:

A byv mladý, dosti frejovný,

v útratách, v kratochvílech chtě býti každému rovný,

ne jako na mě, zeměnína, slušalo,

ale bylo pánuov málo,

bych se jim nechtěl vrovnati,

po všech svadbách a hodech smýkati,

hrami, freji, tanci i věcmi jinými

chtě srovnati s bohatými,

i počech sobě přemyšlovati:

„Však mi to nebude moci stačovati!“

I počnu já se dlužiti dosti hustě

a utráceti příliš velmi tlustě,

že již nevěděch, kudy ven,

pomysliv řka: „Nebudu více bzdem!

Radějí začasu se ožením

a také nějak o se pomyslím,

zdali bych mohl na míru trefiti,

budu věru hospodařiti“ –

a ať krátce poviem tobě,

pojach mladú ženu sobě.

Mějích s ní kratochvíle dosti

mnohokrát, právě do sytosti.

A byl bych tomu nikoli nevěřil,

dokudž sem se byl neoženil

a mněl sem, že jej rozkopám,

ó, co jeho již dosti mám!

K tomu, kdež já pohledím koli,

nikdiež mi nenie po vóli,

a kdež koli jdu, aneb sedím,

ve všem nedostatek vidím

a neviem, co tomu zdíti.

Sedím v psotě tepru jako v kvítí,

však mi se vždy ženiti chtělo,

již toho pyči, že mě hlava bolí i čelo.

Prvé sem záhe spat chodíval

a na den velmi dlúho léhal,

již pak jdu o puol noci

a vstanu před svítaním, a to v noci,

a žena mne počne tázati,

co mi se stalo, že mám obyčej tak ráno vstávati?

Já jí diem: „Ach, cos ty divná žena!

Toběť jest všecka jedna cena.

Leda já se s tebú vždy líbal,

ty netbáš, bych já zítra třeba žebral.

Musímť já ráno vstávati

a rozkázati, co mají dělati.“

A nechci jí pravdy pověděti,

že sem převzal přes třidceti,

ano mě již všecko mrzí,

ba, dobře na mě, když sem tak drzý,

jsa svoboden a nesvázán,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2024, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2024, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2024, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 11 měsíci a 1 dnem; verze dat: 1.1.25
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).