kdež svět jako znova obžívá.
Toho přeutěšeného máje
jest na světě dosti ráje
od lidí i od všelikých zvířat,
od králuov, od pánuov i od knížat,
od ptactva i ode všech živluov,
i ode všech veselých, čistých časuov,
jakožto všichni lidé muožte znáti,
kteří veselého světa užíváte.
A tak při tom toho nynie nechám,
než příhodu svú poviem vám:
Když se byl ustal v kratochvíli,
a jiní se ote mne rozešli byli,
i jidech do pokoje svého,
když již tu nebylo žádného,
i lehnu do lože svého,
dosti bohatě ustlaného
kmenty, damašky i zlatohlavy.
Jakž doležech, poobrátiv hlavy,
a to k pravé (abych usnul) straně,
uda mi se spáti velmi náramně.
Tu poče mi se ve snách zdáti
[…]text doplněný editorem[75]chybějící folia 69 bis r, 69 bis v, 69 ter r, 69 ter v, 69 quater r, 69 quater v v restaurovaném rkp doplněna novým papírem
…bietorzovité slovo
…ilatorzovité slovo
tu mi jest hned ruky podala,
a podavši i přistúpila,
objavši mě mile i políbila,
a políbivši, takto mluvila.
Paní mluví:
„Teď jsi nynie se mnú, muoj milý, sám.
Přijde li kto, běda nám!
Hádaj, co by myslili sobě?
Vieť Buoh, že sem přišla k tobě
dobrým úmyslem, nebť věrně z srdce přeji,
a téhož se zase od tebe naději!“
„Ó, má najmilejší, krásná paní,
já sem se zapálil v tvém milování,
že hořím právě jako v peci!
Prosím tvé milosti, rač se svléci
a lehnúti ke mně sem!
Pustím tě pryč přede dnem,
a ještě dobře před svítaním,
žeť já ty všecky přeraním,
ktož by tvé pověsti strážce byli,
žeť nic neustřehú, byť se zpadati měli,
a že budem zatiem kratochvíl míti,
jakž jedno sami budem chtíti.
Tu tepruv milost srovnáme s milostí,
a naobjímáme se do sytosti,
a budem veselé spolu ploditi,
i všecko, což sluší k milosti, pósobiti.
Nevzal bych za to jmění všeho světa,
budu li tě míti vedlé svého boka!
Protož svlec se a lehni, mé utěšenie,
chceš li, ať neumru ohněm pravého milovánie!“
Paní mluví:
„Ó, milý bože, blázna takového,
kteréhož sem zvolila za milého!
By byl múdrý, nikdy by o to nestál,
aby mi mú milú čest odjal,
kteréž sem svěřila jako ctnému,
a ne jako lotru všetečnému!
Že mě chceš lúpiti ze cti bez lítosti,
buď Bohu žel mé milosti,
kterúž sem já k tobě měla,
a tě ve cti věrně milovati chtěla.
A tys pak nestydatý člověk,
