dával i vece: „Muoj milý Týme, jest chvíle dávná, že já tvú lásku ústavnú k sobě pravú i spravedlivú našla sem, kteréž já skrze tvá slova lépe a více vyrozuměla sem, kdež já toho s vděčností přijímám a od tebe mám toho veliké utěšenie, ačkoli sem prvé tvrda a nemilostiva byla, nechci, aby ty tomu věřiti měl, že bych já to v své mysli a na svém srdci míti měla, jakož jest tobě má postava ty časy okazovala. Než věz, žeť sem na tě vždycky z srdce laskava byla a mimo jiné lidi, ač tajně okazovala sem, i tebe sem ráda vídala. Cožť sem pak koli činila, bylo mi toho potřebí, bojéci se hněvu muže svého a k tomu také zachování dobré pověsti v cti své. Ale nynie čas přichází, žeť zjevně okázati chci a mohu, jsem liť na tě laskava, a té vší lásky a přátelství, kterúž jsi mi dlúhé časy činil a ještě činiti nepřestáváš, mohla bych otplatiti, protož měj se dobře a buď dobromyslný. Nebo pan Habart, muž muoj, v krátkém času má do Kúřimského kraje jeti, jakož ty o tom dobře víš, kterémuž jsi ty pro mě svuoj kuoň dal najlepší. I věz, kdyžť jediné preč otjede, jáť tobě teď pod svú ctí slibuji a pod tú velikú láskú, kterúž já k tobě mám, že se máš u mne po nedlúhém času najíti. Protož měj se dobře, neb své lásce s radostí a s velikú žádostí naplnění učiníme. A ať bych já o této věci nepotřebovala více praviti, znamenajž pilně, kterýkoli den na okně mé komory, kteréž nad zahradú jest, sněžné bělosti ubrusec rozestřený v vokně uhlédáš, tu příští noc jáť tebe mezi dveřmi zahradními čakati chci, jediné hleď, aby od žádného uhlédán nebyl. Tu bohdá celú noc naše žádost spolu veselé míti bude.“ A když již pan Tým sám sobě na místě paní otpověd dal, hned zase jest opět proti ní řekl: „Ó má najmilejší paní, přišlo i přihodilo se jest, že skrze nesmírné radosti a veselé, vaší dobrotě a poctivosti, kteráž by mi tu mysl a rozum dala, abych vám z toho tak poděkoval z milostivého obdarování a naučení, jakož byšte toho hodni byli. Abych pak i to mohl učiniti, jakož toho žádost má jest, ale času ani chvíle k tomu nynie není, aby vám dosti děkování za to se státi mohlo, protož u vaší urozené mysli a srdci stuoj a buď k rozeznání, čehož učiniti žádám, nyní slovy toho zpraviti nemohu. Však co jste mi pověděli a rozkázali, na to chci mysliti, abych se podlé toho zachoval, poněvadž