potom to ráda přijala, ano by mi to snad přijíti nemohlo, jako nyní muož býti. A také toho žádný nezví. A by se pak i událo, že by to zvědíno bylo, ale vždy jest lépe nětco zpósobiti a zjednati a potom teprú želeti, nežli v tom světiti a nic nezjednati a potom toho litovati.“ A takž sama s sebú poradivši se a rady své chtieci užíti, jeden den vyvěsila jest bělosti sněžné ubrusec na okno tak, jakž jest byl pan Tým ji naučil. A pan Tým tomu jest hned porozuměl, s velikú radostí noci té čakal jest, kterýžto, když se jemu čas zdál, do zahrady všel jest. A dveře, kteréž do domu byly, našel otevřené, kdež ta pěkná paní, uznamenavši to, s pilností čakala jest ho a proti němu vyšla a ochotně jej přivítala a on také, obchytiv ji v své ruce, nastokrát políbil jest, po vzchodě za ní šel jest a hned potom na lože vstúpili sú a najposlednější lásku a milování poznali sú. Ačkoli to najprvnější byla, však proto nebyla jest najposlednější. Neb dokudž jest rytíř doma nebyl, když i zase přijel, proto těch dvé milých s velikú žádostí a veselím mnohokrát spolu u veliké radosti přebývali sú a ten kuoň doplacovali. Amen.
Rozprávka o jednom sedláku Maříkovi a o opatu frejovném a lékaři ženském, v jich nemocech velmi dospělém a umělém uts.cizojazyčný text
Byl jeden klášter v našem kraji Boleslavském, jakož ještě i podnes to opatství svých v kruntích a založení jméno své má. Kdež klášter toho opatství byl jest postaven súkromí v horách, proto nedaleko kraje, kdež takový klášter řídko jest kdy byl anebo nikdy od starších přehledován. V kterémžto klášteře přebýval jest jeden opat s svými některými mnichy, k mladým paním velikú lásku míval. Avšak proto vedl jest on tu věc v takové tichosti a jednal, že jest proto nikdy nikterak od lidí zjevně v tom shledán býti nemohl a že byl držán a jmien za dobrého a nábožného člověka. A vtom jeden sedlák bohatý nedaleko od toho kláštera, kterýž jest tu bliezko přiseďal, s tím opatem [v]text doplněný editorem[104]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje předložku „v“ velikú známost všel jest a k opatovi velmi se přieznivě a přívětivě okazoval. Ten sedlák byl člověk velmi prostý a hlúpý rozumem i skutkem. Kde opat dosti málo jest ho sobě vážil, aniž sobě s ním jakého veselé činil. Jediné z té příčiny pro jeho velikú sprostnost