činy a jednání, jeho veliké sprostnosti a kto jest on, mohu dobře řéci, že spíše bez muže jsem a vdova, ač jsem koli vdaná, a dokudž jest on živ, vždy já jiného žádného pojíti nesmiem a nemohu. Ale však jakýž jest koli hlúpý, beze vší příčiny tak mi velmi nevěří. A protož, muoj milý otče, prvé nežť dále v zpověd vejdu, prosím a žádám, že mi v takové věci raditi budete i pomuožte, neb sem netoliko pro samu zpověd k vám přišla, ale také vaší pomoci a rady v tom hledajíc. Neb znám dobře, dokudž tato věc konce nevezme, žeť má zpověd a mé dobré jednání málo mi užitku přinésti muož.“ Taková slova a řeči opatovi se velmi dobře líbila, kdež opat sám svým rozumem toho dosahoval skrze řeči paní té, že s ním [v]text doplněný editorem[106]Antonín Grund v edici Boccacciovské rozprávky, Praha 1950 na tomto místě doplňuje předložku „v“ štěstí býti chce. I řekl jest té paní: „Má milá dci, dobře já tomu věřím, že jest tobě veliká práce i nesnáz takového muže míti, a zvlášť takové pěkné paní, jako jsi ty, míti muže ne jako muže, ale jako kozla lesního a ještě nadto k tomu, že takového máš, kterýžť tak příliš nevěří. Protož tobě tvých řečí snadně věřiti mohu, žeť taková věc tobě veliký zámutek činí. Ale krátce mluvíc, neznám já, by muž tvuoj jakým během vystúpiti chtěl a skrze to zdraví přijal. Než vím já jedno lékařství, čehož sem já mistr dokonalý, že jej chci na to dostatečně zhojiti. Jediné jste li vy tak smělí na své mysli a srdci, abyšte to zachovati mohli a žádnému nepraviti, což já vám chci pověděti.“ Paní řekla: „Otče, buď bez pochybnosti, žeť se raději zabiti dám, nežli bych to měla komu pověděti, což vy mně povíte. A zvlášť, co byšte mi pověděli, aby to tajno bylo. Ale otče, povězte mi, kterak by to mohlo učiněno býti?“ Řekl jí opat: „Paní, jestliže chceš, aby on svého závidění přestal, tehdy musí do očistce dostati se.“ I řekla jest paní: „Kterak on muož živ jsa tam vjíti?“ I řekl jí opat: „Ou, nic, paní, musíť umříti a potom, když již tak mnoho pokání za to přijme, což jest zde tobě nevěřil a záviděl, potom chci já čistě i s svými bratřími skrze některé modlitby nábožné, kteréž my ku Pánu Bohu učiníme, že nám jej hned zase pošle na tento svět.“ Řekla jest paní: „Tehdy bych já musila vdovú býti a zůstati.“ Vece jí opat: „Ano, milá paní, některý nedlúhý čas musíte se ostříhati, abyšte se za jiného nevdávali, neb by vám toho Pán Buoh velmi za zlé měl. A také když by muž váš zase z očistce přišel, musili byšte toho muže zbaveni býti