Vyhledávání (skrýt)

Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka
<<<<<121r–122r122v–123v124r–125r125v–126v127r–128r128v–129v130r–131r131v–132v133r–134r>>>>>
Zobrazit ediční aparát Skrýt obsah

[Generovaný obsah]

nikam nemohl. A vtom paní muži svému odpověděla a řekla jest: „Giane, toť chci pověděti, jáť sem takéž vždy v témž úmysle byla, v kterémž jsi ty, a věřila sem, že jest tak, jakž’s ty mi to oznámil, že k němu větčí lásku máš nežli k kterému jinému služebníku. Ale sem oklamána v svém úmysle, neb jakž jste vy již v minulém dni byli s ptáky na lovu a on sám v domu zuostal, a když mu se čas zdál tomu tehdy, hned nic se nestydě na mně cti mé k své vuoli žádal jest. A to abyšte sami takovú věc věděli a v pravdě nalezli, neb sem jemu k tomu hodinu položila, aby v puol noci do naší zahrady přišel a že jemu k vuoli jeho ráda býti chci. Ale na to nemyslila sem, bych tam přijíti měla, aniž myslím. Protož, chcete li tu víru na svém věrném služebníku právě seznati a dostatečně uhlédati a té věci v pravdě porozuměti, tehdy oblecte chutně rúcho mé ženské a vezměte šlojieř muoj na hlavu svú a jděte do zahrady, již liť jest tam přišel, nebť nepochybuji, jestližeť jest již nepřišel, nemáť dlúho meškati.“ A když ten Gian své paní řeči porozuměl, řekl jest jí: „Věru, to rád uhlédám,“ a hned vstal, což najspíše mohl, paní šaty na se oblékl a její šlojieř na svú hlavu vzal, do zahrady všel a mezi štěpy Hajmkyna čakal. A jakž vskuoře paní porozuměla, že muž jest již před komorú, vstala jest a komoru hned zamkla. A Hajmkyn, kterýž najvětší strach, starost a péči měl, kteréž jest jakživ větčí neměl, neb se často pokúšel utéci, dobře na tisíckrát její lásky i své zapomenul jest, chtě se jí rád odvážiti. A v té chvíli zase tak veselý a myslný učiněn jest, že nikdy tak nebyl. A když paní do lože zase vešla a jí se tak líbilo, Hajmkyn se hned z svých šatuov svlekl. Obojí spolu měli sú kratochvíl a radost, jakož takové lásky obyčej jest, jakož pak těm všem taková věc muož známa a vědoma býti, kteříž jsú toho pokúšeli. A tak dlúhú chvíli své vuoli obapolně dosti učinivše a paní se zdál čas. I kázala jest svému milému vstáti i řekla jest: „Muoj najmilejší, učiň tak, jakž já tobě káži. Vezmi k sobě dobrý kaj a jdi do zahrady, v kteréžto, jakož’s porozuměl, muže mého najdeš v mé postavě, a čiň sobě rovně, jako by mne k smilstvu požádal a jako by mě pokúšel, jsem li muži svému věrna čili nic. A ubí muže mého na obrátku a laj

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková
Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 5 dny; verze dat: 1.1.24 		Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).