Hynek z Poděbrad: [Neuberský sborník]

Knihovna Národního muzea v Praze (Praha, Česko), sign. V E 39, 1 A c 100, 1r–228v, IIv–IVv. Editoři Černá, Alena M., Jamborová, Martina. Ediční poznámka

[Generovaný obsah]

jest dobře a tak jal se hned dvora mésti a snažně se ke všem věcem míti, dobrú naději maje i mysl, že jemu bez pochyby jeho věci předse puojdú. Vesele v svém srdci sám k sobě řekl: „Vezmete li mě k sobě do kláštera, shledáte, žeť vám zahradu zdělám tak, že jakž je byla na světě, nikdy v takové míře zdělána nebyla.“ Šafář viděl, že Kostrba ve všech dielech sedlských hbitý byl. Skrz ukazovánie, jakž najlépe uměl, jeho jest tázal, chtěl li by nich býti a zuostati. Kostrba, kterýž pro jinú příčinu tam nebyl přišel, ukazoval jest a hlavú kýval, že jeho vuoli a žádost rád naplniti chce. Takž hned šafář vedl jej do zahrady a ukázal jemu, co by měl dělati. A také jiné potřeby klášterní, co by klášteru bylo potřebí, aby dělal, a s tím šel jest šafář ot něho z kláštera. Kostrba počne zahradu velmi čistě dělati a velmi zřízeně strojil jest ji, lépe než který zahradník kdy, což jich mívali. Mladé mnišky chvíli k němu do zahrady přicházely, počaly s ním se zabývati a rozličně jemu ukazovati rukama, jakož pak jest obyčej s němými takové věci jednati. A potom počaly s ním dosti nestydatými slovy rozmlúvati a rozprávěti, jiné naděje nemajíc, než že jim nerozumí, co s ním mluví. Než abatyše ta za to měla, poněvadž bez řeči jest a bez sluchu, že jest také i bez pátého palce byl. Tak za to měla, protož netbala jest, že s ním mnoho rozmlúvaly. A v tom trefilo se, že jeden den Kostrba velmi dělal jest. A po takovém díle položil se jest k odpočinutí v zahradě. A v té chvíli dvě mnišky mladé do zahrady vešly sú blízko tu, kdež on otpočíval jest, až i uhlédal mnišky, však proto sobě činil, jako by spal. Tě dvě mnišce velmi pilně naň zhlédaly, až jedna byla nětco smělejší v tom a svobodnější i řekla jest k druhé: „Bych mohla tomu věřiti, že budeš tajiti a mlčeti, chtělať bych nětco pověděti a svuoj úmysl oznámiti. Já sem sobě nejednú myslila, že tomu tak tuším, žeť se nic huoře líbiti nebude nežli jako mně.“ Druhá jí otpověděla. „Pověz svobodně, o to žádného strachu neměj, nepoviem toho žádnému.“ A takž hned první otpověděla jest: „Já neviem, znamenala li’s ty toto jako já, kterak my zde těžce chovány jsme a souženy tak, že k nám sem žádný muž nesmí a nemuož, krom toliko jedné náš starý šafář a tento němý. A protož to od některé chvíle nejednú od světských paní,

 
logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 5 měsíci a 22 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).