sotva duši popadal. A toť ten neochotný a všetečný, šúlavý a túlavý, ješto všudy musí pobyti, kterémuž Dokonánie říkají a jinak pravým jménem Smrt, náhodú se také k tomu dobrému druhu přivlekl, chtě zvěděti, kterak mu se na soudu zvedlo. A tak přijda k loži: „Nuže, nuže, prav noviny, kterak se na soudu zvedlo!“ A on ho pohříchu velmi nerad uzřel. I dí k němu: „Ba milý, nech mě a varuj mi se s větru od okna, však mi jest velmi dušno!“ A on chtě sebú hnúti od okna, zavadiv jednú nohú o druhú i upadl naň na lože. A coť člověk toto mdlý a nemocný, a toto člověk těžký, hrubý, hlintovatého těla – tak, krátce, po něm jezdil, až ho i dodávil. Protož každému v tom městě, to jest na tomto světě, chce li před zemským budúcím soudem svú při provésti, sluší se druhdy u Pravdy hospodú pobyti a napiti řiedkého a hořkého piva radši než u purkmistra Povolila malvazí aneb medu. A jestliže by pak kto byl na zámku u pana Štěstí, pomni, aby s těmi osobami radu bral, totiž s Múdrostí, s Opatrností, s Spravedlností, s Milosrdenstvím a s Ctností budúcí. Jestliže by pak kto jsa u pana Štěstieho nemohl se všemi znám býti, ale s Ctností, s Milosrdenstviem a Spravedlností toliko aby se jakž muož seznámil. Té známosti daj Buoh každému užiti a daj Buoh, aby naše pře dobře sepsány byly k budúcímu soudu! Kterémuž soudci buď chvála na věky věkuov. Amen.
Počínají se rozprávky rozličné, a najprvé o jeptiškách takto etc.cizojazyčný text
V jedné krajině byl jeden klášter, a ještě jest, mniský aneb panenský, kterýž sú u veliké slávě drželi a za to měli. Kteréhožto kláštera jména nepotřebí jest oznamovati, aby skrze to ten slavný klášter v své slávě veliké a svatosti zlehčen nebyl. Za nevelmi dávních časuov v tom klášteře nebylo jest viece panen nežli osm i s abatyší, kteráž v tom klášteře byla. Všecky panny mladé, čerstvé a zdravé byly. Ty sú měly jednoho dobrého starého člověka, kterýž jim jejich zahradu vzdělával a štěpy okopával, jako na zahradníka sluší. Však proto
