druže, a ty, Neštěstí, toto napřed vědúc, v tom se umějte zachovati, abyšte mluvili před tiemto soudem slavným bez haněnie i utrhánie osob a zbytečných řečí svárlivých abyšte nechali, neb ta věc spravedlivým nálezem mezi vámi rozeznána býti má!“ Tehdy ten dobrý druh stoje počne mluviti a řka: „Páni milí, Vaší Milosti prosím, že mě ráčíte milostivě vyslyšeti! Vaší Milosti žaluji na Škodu, tudiež na Nemoc, přitom na Nedostatečnost, dále na jich spolutovaryše, i na Neštěstí, kteříž teď osobně před Vašimi Milostmi stojí, že sú mne svévolně a bez viny zbili, zranili a tak k své vóli měli, jakž se jim líbilo! Kdež pak bych to velmi šířil v své řeči, zdá mi se nepotřebné, neb Vaše Milost muožte tu věc na oko viděti a na mně znáti, kdež Vaší Milosti prosím za spravedlivý nález a opatřenie v té věci!“ I přestal své řeči. Tehdy Múdrost dí: „Potud li jest tvá řeč?“ A on poví, že potud. Tehdy Múdrost k Neštěstí a spolusúsedóm jeho, kteříž v té při a ruoznici s ním byli: „Co vy k tomu díte?“ A tak Neštěstí vystúpiv velmi v zedrané sukni a postavy jsa velmi suché a bledé i nepříjemné a řeči křiklavé v při své, že ho jeden spíše vzdy uslyšal, než jej uzřel. A tak mi se zdá, nechť jest kto chce, když jest počal mluviti, by ho prvé neznal, že by ho po řeči poznal. I počne mluviti, a to těmito slovy: „Urození páni, páni soudce milí! O Vašiech Milostech pověst jest taková jako o soudcích pravých a spravedlivých bez osob přijímanie. Též já se naději s spolusúsedy svými, jsa toho jist bez pochybenie, že mně i spolu mým súsedóm v této při s tímto před časy nezbedným spravedlivý rozsudek učiniti ráčíte! Páni soudce milí, bych měl řeč jeho opakovati, v kterých sloviech jest ji promluvil, v paměti Vašim Milostem bez pochyby jest. Než takto já odspolu v té při souseduov svých pravím, že já i spolusousedé moji, užívajíce časuov zřízených k procházce mezi lidmi najvyššiech stavuov až do najnižších, k procházce a k známení s lidmi vedlé nám zřízeného běhu a času, přišli jsme na kvas do města ku panu purkmistru Povolilovi. I tu jsme nalezli tohoto nezbedného. A tak pro ukrátcenie řeči: Počal jest na mě najprv a mne haněti slovy nepoctivými i sousedy mé. A já jemu pěkně otpověděl, aby nechal, že nenie, oč státi, a on jest nechtěl, než