A takž popudiv se Neštěstí i dí: „Ba, milý pane, cožť jest příliš, to jest mnoho! Jižť déle toho trpěti nebudu moci, nenecháš [li]text doplněný editorem těch řečí!“ A takž Škoda i vstane s zástolé i dí: „Ba, milý pane. Proč nás sobě tak lehce vážíš?“ A toť ten dobrý druh vpeří se v Škodu, počne s ním svádu. A tak krátce mluviec, že Neštěstí jsa hněviv, přskočiv i dá jemu políček. A takž Nemoc uchytí jej za vrch, k tomu Škoda, Žalost, Nedostatek, ti dobří sousedé, prostě že jej na vobrátku utepú, že tento nemuož zase ke dvoru pana Štěstího přijíti, jsa ubit a zraněn od Neštěstí a jeho súseduov. A tožť jeho tovaryš Žádost přijda na zámek, počne panu Štěstí rozprávěti o té bitvě toho dobrého člověka a prose, aby jej ráčil v té věci opatřiti a litovati toho. Tehdy pan Štěstí zasmav se: „Věru, nevíme my, tomu co řéci! Poněvadž jest bez vědomí našeho v to přišel, nechť také bez naší pomoci aneb opatřenie z toho vyjde! Ale přesto časem naším chcme teď radě naší, Múdrosti a Opatrnosti, rozkázati je vyslyšeti, a jestliže jest v to svévolně přišel, nechť se pánem opatří! Myť za to máme, že služebníka také nalezneme!“ A tožť Žádost stoje, počne prositi pana hajtmana Svévůle a maršálka Svobody, aby se zaň přimluvili před pánem, aby ráčil některak tu věc milostivě opatřiti. Tehdy hajtman stoje i dí: „Já nechci toho učiniti, abych se měl zaň přimlúvati, já se ho hned zbavuji!“ A pan maršálek Svoboda stoje i dí: „Ba, já sem téhož umyslu, hned se zaň neumiem přimluviti a já ho neznám!“ A takž Žádost vida, že oni nechtí, i umlkne. A jakž ten dobrý člověk, jsa velmi zraněn a zbit, bude ležeti v hospodě, jsa zapomenut od pána svého i ode všeho jeho dvořanuov. Než jeden dobrý druh, lékař z předměstí jménem Chudoba, ten při něm poče ústavně býti a hojil jej, na ty rány dávaje jemu rozličné tranky píti, jakožto z bolehlavu, z vratiče, z zájemného kořenie, a tak rozličného jiného. A flastry mu na rány přikládal rozličné, pod kterýmiž flastry rány mu se velmi jitřily, a prostě že ho svěďalo, ale nesrbělo pod nimi. A tak byl velmi dušen v prsech, neb jej Škoda s Neštěstím v té svádě velmi zdávil, že první ho nic nemohl zachovati, neb sú velmi silní v ruce byli a čerství. Neb najprv po Neštěstí přiskočiv Škoda, dosáhl ho za vrch i udeřil jím pod se a tak ho