míře nemohl sem toho déle snésti a strpěti. I proto sem ot nich odšel, než prosil mne jejich šafář, jestliže bych kde jakého věděl aneb mi se nahodil, kterýž by k takovému dílu hodný byl, aby jemu jej zjednal. A já sem jemu jej zjednati přiřekl a tak učiniti. Ale tak mi Pán Buoh pomáhaj, jakoť já jim jiného zjednám!“ Kostrba toho starého řeč velmi pilně rozváživ a znamenav, velmi jej žádost pátého palce k těm mladým mniškám táhla jest. V jeho úmysle na tom se ustanovil, kterým by se během o to pokusiti mohl, kudy by k těm mladým mniškám mohl dojíti. A zvlášť, když jest porozuměl skrze starého řeč, naději jest plnú měl, že k tomu bude moci přijíti, čehož žádá. Ale však nechtěl jest Nutkalovi úmyslu svého zjeviti, boje se, že by snad jeho úmysl tudy mohl překážku míti. I řekl jest starému: „Dobře’s učinil, žes sem zase přišel k nám. Neb jednomu muži u takového ženského pohlaví ujednati se, lépe by bylo u čerta býti. Neb sedmkrát požádajíc, osmého nevědí, co se jim zechce.“ A vtom, nechavše řeči, rozešli se spolu. Potom Kostrba ani spáti dobře mohl jest, počal jest mysliti, čeho by se držeti směl, aby k těm mladým mniškám do kláštera přijíti mohl. Avšak se tomu těšil, že ta všecka diela, kteráž činil Nutkal, dělati uměl lépe než on. Ale jediné že se bál, že jest pacholek mladý, že pro jeho mladost do kláštera jeho nebudú chtíti přijíti. Však proto přemyšloval jest se vší pilností sám s sebú a předkládaje sobě to, kterak ten klášter od něho dosti daleko jest, a k tomu, že žádný v té krajině ani v klášteře jeho známosti nemají, protož sám v své radě učiniv povolenie i učinil se jest němým, dobrú naději maje, jestliže to předse konati bude, což jest učinil, že bez pochybnosti přijat bude od těch mnišek. A tak ustanoviv se na tom, žádnému nepověděv, kde chce jíti, v žebráčiech šatech na cestu se vypravil, k klášteru, což najspieš mohl, přišel jest. A když jest do kláštera všel, na jeho štěstí těch mnišek šafáře našel jest na dvoře, na kterémž skrze kývanie a ústy hýbanie almužny žádal jest, a počal mu ukazovati rukama, jestliže by chtěl, mu drev za to rubati a zštiepati. Šafář kázal mu dáti jísti a potom některé veliké klápty kázal jemu zštiepati, kterýchž Nutkal nikdy zštiepati nemohl. A tak Kostrba, mladý a silný člověk, nevelmi v klápty dlúho tepa, všecky zštípal jest. A vtom šafáři bylo jest potřebí