[208r]číslo strany rukopisuzemě[cj]země] zeme třesieše[ck]třesieše] rzeſyeſſe. Vida to Astriolus, i vece: „Pomni se, Bruncvíče! Pomni se pro svého buoha a zchovaj meč! Slibuji tě do tvé země dovésti, jedno nemorduj viece!“ Thedy Bruncvík vece: „Ovšemť toť pro svého boha učiním, ale ne pro tě, jestliže mi splníš to, co slibuješ, beze všeho strachu a úrazu s tiem se vším, což mám, i se lvem do mé země přinésti.“ On jemu viece slíbi.

I stalo se, že ve čtvrtek v první súmrak posadi Bruncvíka na rozhraní s tiem se vším zbožím i se lvem. Když se uzře Bruncvík před Prahú, vzav na se šaty pústeničie, i pojide se lvem. V ty časy král Astronomus vdával svú dceru a jeho manželku Neomení za jedno knieže asyrské jménem Kleofáš, neb již sedm let minulo bieše, jak Bruncvíka neviděla. Zvěděv to Bruncvík[cl]Bruncvík] Brunc, i šel jest na hrad a lev s ním. A když uzřev svú královnu, ana s tiem kniežetem Kleofášem sedí, i bylo jemu to velice líto, avšak čekáše času. A když bylo po stole, přinesechu pitie v střiebernicích i v zlatnicéch, i hleděvše na Bruncvíka osobu, podachu mu píti z zlatnice, z nížto pil knieže Kleofáš s kněžnú Neomení. A Bruncvík sňav prsten z ruky, i vloži jej do zlatnice a hnedky z hradu jide, učině jim poctivost. I da z hradu, napsal nad vraty, že ten, kterýž před sedmi lety vyšel bieše, byl jest na hradě. I počechu o tom sobě praviti, kto by to byl. A královna, schovávajíc zlatnici, nalezla prsten, pozna jej, že jest jejího milého Bruncvíka, i pověděla to otci[cm]otci] otcze svému. A tepru o něm veliké pověsti pojidechu. A knieže Kleofáš poče tiem náramně smuten býti. I vsedal jest sám třidcátý na koně i honíše Bruncvíka. A když jeho uhoni, vzemše[cn]vzemše] zemſſe Bruncvíka, že chce jeho zahubiti. Vida to Bruncvík, potrhna meče, i vece: „Nuž, tomuto ženichovi hlava doluov i s jeho služebníky!“ A tak ze všech hlavy skákáchu a lev ostatek roztrhal a koni do města běželi. Potom šel Bruncvík na jeden hrad a tu po pány zemské tajně poslal. Tehdy páni a zemané s radostí velikú jako k pánu svému milému přijeli jsú a do Prahy s ním jeli. Thedy, když jest král Astronomus s dcerú svú Neomení pravdu zvěděli, s velikú radostí proti němu daleko vyjeli. Mnoho také jiných z Prahy, starých i také mladých[co]mladých] mladech, vyjelo jest proti němu. Tu se radost veliká stala vší zemí, že knieže jejich lva při[208v]číslo strany rukopisunesl.