[E5v]číslo strany rukopisuženu znak na hřbet, obvejšně zadkem, a užívaj k tomu napřed psaného prachu i vázaní dotud, až matka v ženě zůstane a více ven nevyjde.

Itemcizojazyčný text, přihodí-li se ženě po porodu, že jí pupek ven vyjde, tehdy přivázati tenkým šátkem, a vezmi bílé kadidlo, na prach ztlučené, směs ten prach s bílkem vaječným, aby bylo jako tekutý med, tím prachem a bílkem naplň pupek vnitř a pomaž ho zevnitř, ten pak špuntík v tom vomočiti, vprav a vtlač do pupka, uvaž špunt i pupek spolu.

Naposledy přihází se ženám někdy velmi tvrdý, těžký, nebezpečný a bídný porod, že žena tak velmi pracuje a trápí se, až lůno i zadek spolu se roztrhají, též i matka ženská ven vychází. To se proto stává, když luono ženy, skrze něž dítě jíti má, těsné a měkké, dítě pak veliké jest, tak stlačené i ztrapené bývá, že průtrž z toho se stává.

Jestli tehdy matka ženská ven vyšlá pařena, umytá, zahřítá a splasklá [E6r]číslo strany rukopisui zase vložená, jakž napřed psáno, kromě jednoho v posledním kusu, potom ten průtrž mezi luonem a zadkem čtyřmi neb pěti hefty, pokudž jest potřebí, pevnú hedvábnou nitkou má se zastehnouti. Muože se ji také jiným zpuosobem bez heftování a zašívání spomoci, takto: vezmi dva mocné lněné šátky, zdýlí jako pruotrž, dvou prstův zšíří, na dýlku[bl]dýlku] dylku nezšívané než na koncích, a na ty dva šátky roztáhni flastr, aby se dobře držel a vostal, přilož s obou strán podlé průtrže tak, aby kůže neb maso průtrže přes každý šátek přecházelo přinejmenším vikového aneb žitného stébla stlouští neb málo více. Potom ty šátky[bm]šátky] ſſatky pevnou nití spolu zšíti a stehnouti, však aby masa nezajal, což ranní lékaři dobře umějí, a tak krajové pruotrže spolu se sejdou. Potom se má tekuté smůly na to přiložiti. Aneb svalník suchý ztluc na prach, potom vezmi prachu vlaského [E6v]číslo strany rukopisukmínu a tlučené skořice, to všecko spolu směs, vsyp ten prach do pruotrže a do luona.

Osmá kapitola – o potracení plodu a dětí příčiny a znamení toho. Též o předjití příhod po potracení přicházejících.

Potracení dítěte nic jiného není než porod plodu nedošlého. To se stává mnohým obyčejem, někdy dítě obživne, časem prvé než život přijme a než se v životě hýbe, totiž před polovicí[bn]polovicí] polowicy času. Někdy se stává po puol času před hnutím dítěte i před celou dokonálostí času pravého porodu, když dítě proti slušnosti přirozeného běhu obyčejně mrtvé, však někdy i živé, z života matky ven vychází. Takové pak porození dítěte nedošlého z mnohých příčin přihází se.