nedá blesku svého Mc13,25 a budú hvězdy nebeské padati a moci, které sú v nebesiech, budú sě hýbati. Mc13,26 A tehdy uzřie syna člověka, an se béře v uoblaciech s mocí velikú a s oslavú. Mc13,27 A tehdy pošle anjely své [a shromazdí vyvolené své]text doplněný editorem[256]a shromazdí vyvolené své] et congregabit electos suos lat. od čtyř větróv a od vrchu země až do vrchu nebe.“
Mc13,28 „A od fíku naučte sě podobenství: Když již ratolest [jeho]text doplněný editorem[257]jeho] eius lat. mladičká bude a zarodí se listie, poznáváte, že blízko jest léto. Mc13,29 Takež i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest, a ve dveřech. Mc13,30 Věrně pravi vám, že nepomine pokolenie toto, až se všěcky tyto věci stanú. Mc13,31 Nebe i země pominú, ale slova má nepominú nikdy.“
Mc13,32 „Ale o tom dni a o hodině žádný nevie, ani anjelé v nebi, ani syn, jedné otec. Mc13,33 Vizte, bděte a modlte se, neb neviete, kdy jest čas. Mc13,34 Neb jakožto člověk, jenž daleko odšed ostavil duom svój a dal sluhám svým moc všelikého diela a vrátnému přikázal, aby bděl. Mc13,35 Protož bděte, neb neviete, kdy pán domu přijde, večer li, čili o poledni, o puol li noci, čili v pěnie kur, čili ráno, Mc13,36 aby když přijde vnáhle, nenalezl vás spících. Mc13,37 A což vám pravi, všem pravi: Bděte!“
Kapitola XIIII.
Mc14,1 A bieše beránek a přesnice po dvú dní i hledáchu najvyšší kněžie a mistři, kterak by jej lstivě jali a zabili. Mc14,2 Neb praviechu: „Ne v den sváteční, aby snad nebyla pohroma v lidu.“
Mc14,3 A když bieše Ježíš v Betaní v domu Šimona malomocného a stoléše, přijide žena, majíc pušku mramorovú masti drahé z nardového kořenie. A rozbivši pušku, vyli ji na hlavu jeho. Mc14,4 I biechu někteří za zlé majíce mezi sebú a řkúce: „Čemu ztráta masti této stala se jest? Mc14,5 Neb mohla jest tato mast prodati sě viece než za tři sta peněz a dáti se chudým.“ I skřípiechu na ni. Mc14,6 Tehdy Ježíš vece: „Nechte jie, co ji mútíte? Dobrý jest skutek nade mnú učinila. Mc14,7 Neb vždycky chudé máte s sebú, a když budete chtieti, móžete jim dobře činiti, ale mne ne vždy mieti budete. Mc14,8 Což jest měla, to jest učinila, utekla sě jest zmazati tělo mé ku pohřebu. Mc14,9 Věrně pravi vám, kdež kolivěk bude kázáno čtenie toto po všem světě, a že jest toto učinila, bude praveno na památku její.“
Mc14,10 A Jidáš Škariotský, jeden ze dvanádsti, otjide k najvyšším kněžím, aby jej zradil jim. Mc14,11 A oni uslyšavše, uradovachu se a slíbichu jemu penieze dáti. I hledáše, kterak by ho podobně zradil.
Mc14,12 A první den přesnic, kdyžto beránek obětováchu, vecechu jemu učedlníci: „Kam chceš, pójdeme a připravíme tobě, aby jedl beránek?“ Mc14,13 I posla dva z učedlníkóv svých a vece jim: „Jděte do města a potká vás člověk, lahvici vody nesa. Jdětaž za ním, Mc14,14 a kamž koli vejde, rcete pánu domu toho, že mistr praví: Kde jest večeře má, kde bych beránka s učedlníky svými jedl? Mc14,15 A onť vám ukáže sien velmě širokú a tu nám připravte.“ Mc14,16 I odjidechu učedlníci jeho a přijidechu do města a nalezechu, jakož jim byl řekl, i připravichu beránka. Mc14,17 A když by večer, přijide se dvanádcti. Mc14,18 A když sú stolili a jedli, vece Ježíš: „Věrně pravi vám, že jeden z vás mě zradí, jenž jie se mnú.“ Mc14,19 A oni počechu se mútiti a řéci jemu každý zvláště:
