[210r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcev jednom dni, když on učieše lid v chrámě i zvěstováše, sebrachu sě kniežata popová i mudráci s starostami L20,2 i vecěchu k němu řkúce: „Pověz nám, čí to mocí činíš nebo kto jest ten, jenž jest tobě dal tu moc?“ L20,3 An otpověděv[832]otpověděv] + Iesus lat., nemá var. vecě k nim: „A já vás také[833]také] navíc oproti lat. tieži jednoho slova. Otpovězte mi: L20,4 Křest Janóv z nebe li jest byl, čili z lidí?“ L20,5 Tehdy oni mysléchu v sobě řkúce: „Dieme li: Z nebe, die: Proč ste tehdy nevěřili[834]nevěřili] neuvěřili Kyas jemu? L20,6 Pakli dieme: Z lidí, všěcka obec ukamenuje nás, nebo jisti[835]jisti] jísti Kyas jsú, že jest Jan prorok.“ L20,7 I otpověděchu, že nevědie, otkud jest. L20,8 I vecě jim Ježíš: „Ani já vám povědě, čí mocí toto činím.“

L20,9 I jě sě mluviti k obci tento příklad: „Jeden[836]Jeden] navíc oproti lat., + quidam var. člověk zplodil jest vinnici[837]vinnici] vinici Kyas i osadil ji těžaři a sám byl na púti za mnohé časy. L20,10 A když přijide čas bránie vína[838]bránie vína] navíc oproti lat., + fructuum var., posla k těžařóm svého[839]svého] navíc oproti lat. panoši, aby užitek viničný dali jemu. Ani jeho zbivše, propustichu prázdna. L20,11 An přičiniv k tomu, druhého panoši posla. Ani i toho ubivše a ztryžňovavše[840]ztryžňovavše] ztryznovavše Kyas, propustichu prázdna. L20,12 An k tomu ještě[841]ještě] navíc oproti lat. přičiniv třetieho, posla k nim[842]k nim] navíc oproti lat.. A oni i toho ranivše, zahnachu. L20,13 I vecě pán té vinnicě[843]vinnicě] vinicě Kyas: Co učiním? Pošli mého syna zmilelého, snad když jej uzřie, postydie sě. L20,14 Jehož [když]text doplněný editorem[844]když] cum lat. uzřěchu těžaři, mysléchu v sobě řkúce: Toť jest dědic, zabímy jeho a[845]a] ut lat., et var. našě bude dědina. L20,15 A vyvrhše jeho z vinnicě[846]vinnicě] vinicě Kyas, zabichu. Protož co učiní pán viničný těm? L20,16 Přijde i zatratí ty těžařě a dá svú[847]svú] navíc oproti lat. vinnici[848]vinnici] vinici Kyas jiným.“ To uslyšěvše vecěchu jemu: „Nebuď to tak!“ L20,17 A on vzezřěv na ně, vecě: „Což tehdy jest[849]jest] + hoc lat., nemá var., ješto jest psáno: Kámen, jimžto sú vzhrdali dělajíce, ten jest učiněn svrchním úhelníkem? L20,18 Každý, kto padne na ten kámen, roztlačen bude, a na něhožto on padne, rozlúpá jej.“

L20,19 A v túž hodinu hledáchu kniežata popová i mudráci pustiti naň svoji[850]svoji] navíc oproti lat. rucě, [b]označení sloupce[ale]text doplněný editorem[851]ale] et lat. báchu sě obcě, nebo poznachu, že na ně mluvieše to podobenstvie. L20,20 A zastráživše[852]zastráživše] zastraživše Kyas poslachu naň jeho[853]naň jeho] navíc oproti lat. protivníky, jížto sě činiechu spravedlní, aby jeho pochytili v řěči a dali jej popravě i pod moc vladařovu[854]vladařovu] vládařovu Kyas. L20,21 I otázachu jeho řkúce: „Mistře, viemy, že právě mluvíš i učíš a nepřijímáš osoby lidské[855]lidské] navíc oproti lat., + hominis var., a božie cěstě v pravdě učíš. L20,22 Slušie li nám dáti dan ciesařěvi, čili nic?“ L20,23 An uznamenav jich lest, vecě k nim: „Co mne pokúšiete? L20,24 Pokažte mi peniez. Čí má obraz a napsánie?“ Otpověděvše vecěchu jemu: „Ciesařiev.“ L20,25 I vecě jim: „Protož vraťte ciesařěvi, což jest ciesařěvo, a což jest božie, bohu.“ L20,26 I nemožiechu jeho popadnúti v žádném[856]žádném] navíc oproti lat. slově před obcí, a diviece sě jeho otpovědi, pomlkú[857]pomlkú] pomlku Kyas.

L20,27 Pak přistúpichu k němu[858]k němu] navíc oproti lat., + ad eum var. někteří z druhých[859]druhých] navíc oproti lat. duchovníkóv, ješto přie, by nebylo vzkřiešenie, i otázachu jeho L20,28 řkúce: „Mistře, Mojžieš jest napsal nám, když by čí bratr umřěl maje ženu a ten byl bez dětí, aby jeho ženu[860]jeho ženu] eam … uxorem lat. pojal bratr jeho a vzplodil plémě svému bratru. L20,29 Protož bylo jest sedm bratróv, a první z nich[861]z nich] navíc oproti lat. pojem ženu, umřěl jest bez dětí. L20,30 A druhý pojal ji a i ten jest umřěl bez syna. L20,31 A potom třetí ji pojal, tak že všěch sedm měli ji[862]měli ji] navíc oproti lat., a neměvše plemene, zemřěli sú. L20,32 Pak žena všěch naposledy umřěla jest. L20,33 Protož když přijde vzkřiešenie[863]když přijde vzkřiešenie] In resurrectione lat., čie z nich bude žena, když jich[864]jich] navíc oproti lat. sedm jměli sú tuto ženu?“ L20,34 I vecě jim Ježíš: „Synové tohoto světa ženie sě i svatbie, L20,35 ale ti, kteří budú dóstojní onoho světa, když přijde vzkřiešenie z mrtvých, ani sě budú svatbiti, ani žen pojímati, L20,36 ani viec budú moci umřieti, nebo budú[865]budú] sunt lat. rovni anjelóm a budú synové boží slúti[866]budú … slúti] sunt lat., když jsú synové vzkřiešenie. L20,37 A to, že věrně vstanú z mrtvých[867]mrtvých] + mortui lat., ukázal jest[868]jest] + et lat. Moj[210v]číslo strany rukopisužieš