[M1v]číslo strany rukopisuobyčeje svého najviec roucho biełé nesú, a jestliže chtie změniti, žádný jim nemuož brániti, ale oni jiným všem bránie.

Pakli by kdo z jiných bez znamenie vidien nikdiež był, tehdy vina a pokuta ułožena jest. A když cestou jede nebo jde křesťan nebo jiný kdož koli po zemi jich, jeď, v čem chce, svoboda jest, než když by k městu přijeł, vezmi na hłavu znamenie své a jináč nic.

V Ejiptě był sem 20 dní a v těch dnech nikdiež jest déšť nepršeł. I ptał sem se některých: „Bývá li u vás déšť aneb prší li kdy a zima u vás veliká li bývá?“ O zimě, když sem se tázał, pravili: „Co jest to zima? Pověz nám.“ A když sem jim pravił, kterak se země zavře zimou a voda se sstydne i řeky veliké tak velmi, že po nich chodí i s vozy jezdí, velmi se tomu smáli, a kteříž z země své nikdiež nebývali, věřiti nechtěli. O dešti pravili, že u nich nikdý nebývá, nebo neprší. I tázał sem se jich, kdež pak vodu berou po krajinách aneb čím se země svłažuje, aby zrost úrodám dávati mohła, i tak mě zpravovali, že když naj[M2r]číslo strany rukopisuvětší horko, že tehdáž najviece vody mají, nebo když jest horko veliké, tehdy Nýlus řeka rajská rozvodní se a vystoupí z břehuo svých a najméně vystupuje nad břehy své łoktouv 16, a také viece, 20 łoktuov vajše nevystupuje, totižto nad břehy. „I rozlije se po všech údolích i po rovninách i naplní všecky čisterny i studnice náše a svłaží zemi a tak vody dosti dá mnohým krajinám a zvłáště těm krajinám, kteréž sou blízko moře, neb moře zepře Nýlus řeku, že jí vše nedá téci, a tak se zpátkem zdouti musí a rozvodniti se.“

V Ejiptě domu dřevěnného žádného sem neviděł a netoliko domu jednoho dřevěnného, ale ani krovu na domu z dřeva, a tak krátce nic od dřeva, než domové sou všecko kamenní a sou všecko klenutí od země až do vrchu. Obyčejem jich sou dosti pěkní, nízcí sou, neb jich mnoho jest v zemi, a některých tak jest mnoho v zemi jako nad zemí, neb sú tak děłaní pro veliké horko, kteréž v nich jest, a také do těch domuov vrchem naj[M2v]číslo strany rukopisuvětší