Mał[F4r]číslo strany rukopisucha, kterémuž ucho uťał, také vytesaného.

Odtud sme šli z té zahrady, kudy Pána Krista vedli, když sou jali jeho, a jest hora příkrá a velmi veliká a hned se od té zahrady počíná jiná zahrada, ta jest veliká, voří ji a v ní obilí sejí, dřieví v ní nenie jiného než oliví.

Potom sme šli na horu Olivétskou velmi vysokou a příkrou, nebo hora Olivétská všecky jiné hory převyšuje, kteréž sou około Jeruzaléma. A když sme na ni vešli, veseło jest na ní velmi, až tam míło býti, neb jest tehdáž kvetło oliví a dřieví cedrové; a jiného dřieví na ní nenie než to dvoje; i była jest ozdobena vuoněmi rozličnými také z bylin mnohých, kteréž na ní rostou.

Potom mě vedli k tomu miestu, ukazujíce, odkud Pán Kristus na nebe vstoupił. Na tom miestě jest skáła alabastrová velmi rovná a hładká a na té skále jest šest šlépějí čłověčích a jakoby bosýma nohama vtłačeny do té skáły były dobře hłuboko a jest i prsty znáti. Około té skáły uděłána jest kaplička maličká a u dve[F4v]číslo strany rukopisuří té kapły jest strážný múřenín, totižto pohan, a nedá tam bez peněz choditi, než ktožť nelituje peněz, tohoť hned pustí, neb na ta všecka miesta, kteráž sem jmenovał aneb ještě je praviti budu, každý svobodu má jíti, złý i dobrý, peníze maje, všehoť duojde. Než toho sem svědom a tiem sem jist, že bez peněz máło tam co zvie a ohledá, neb což sem rozuměti mohł, že ta všecka místa svatá a znamenie, kteráž sú od pohanuov dopuštěna křesťanuom je v poctivosti mieti, pro své veliké užitky, kteréž z nich mají, dopustili sou, však také i bosáci toho dosti dobrý půžitek mají a zdá mi se, kdyby toho nebyło, musiło by to všecko spustnouti, jakož již mnohé spustło.

Také s huory Olivétské najlépe sem viděł Jeruzalém a shlédł sem połoženie jeho. Zdáł mi se tak veliký, což sem rozuměti mohł, jako Králové Hradec a nětco jest k tomu podobný, neb tak dłouze leží a neširoce a jest na hůře dosti vysoké, jako by mohł býti Tábor, než ještě mi se zdá hora vyšší než táborská.