ho[C1v]číslo strany rukopisurách było sněhu mnoho a toho času velmi zima było, že se nám stýskało, a to było měsíce listopadu. U toho města sou zdi zbořené a město vypálené od žołdnéřů turecského císaře, když sou táhli proti Huzhasanovi kniežeti žołdánovu. Jakož nám pravili, že se tehdáž s nimi bili a na hłavu od něho Turci poraženi byli. A to viec než jednou stało se Turkom od toho kniežete, neb žołdán jest pán bohatý na lidi i na złato převelmi a mocný jest také jemu, i nemohł turecský císař jemu odepřieti i vzał s nim smłouvu a držeł ji ještě těch časuov, když sem já tam był. V tom městě nemohli sme sobě chleba koupiti, totiž ten den, který jsme přijeli do něho, než tepruv druhý den našli sme. Ale k jiedłu máło co jiného najde koupiti než kysełé zelé a cibuli mładou. A byli sme v tom městě do čtvrtého dne, neb jsme vełbłouduom odpočívali.

Odtud sme jeli do země, jenž słove trmanská. Země ta jest hornatá velmi, vod dobrých i dříví mají dosti, chléb [C2r]číslo strany rukopisuvelmi čistý, bíłý, než velmi máło jeho mají, neb pro veliké lesy nemají sobě kde obilé a jiných věcí síti. Ta země jest horká. Knieže pána mají a knieže to obyčej tento má: když se léto počíná, tehdy hned z svých obývaní nebo zámkuov se všemi svými táhne, kteréž má, do hor ku potokuom, kteříž mezi těmi horami sou, a za nimi všickni lidé z měst i ze vsí táhnou se všemi věcmi mohovitými, takže města i vsi pusté zuostávají. A v těch horách około těch potokuov kopají, kdež kto můž, a sejí sobě potřeby k živnosti své a stáda pasou, nebo dobytka mnoha mají a tiem najviece svou živnost vedou. A v těch horách obývají až do zimy. A tak sem słyšeł, že to jich obývanie jest pro horko, neb sou lidé krásní a bílí velmi, ješto sem jim podobných neviděł v žádné zemi.

Potom sme přijeli jedenáctého dne do města, kterémuž řiekají Máris. To město leží pod horou a skrze ně teče potok čistý. V tom městě již było víno, než nesměli sme se na ně ptáti pro Aráby, totížto