Truchel sem, dokad mú smrtí hřiešných nevykúpím. To řek i od těch sě tří apostolóv vzdálil, jakžto by kamenem dovrci mohl. Tu poklek nahýma kolenma, svoji světie rucě k nebesóm vzved, se slzami bohu Otci sě pomodlil a řka: „Otče bože, móž li to býti, vzdal tento kalich ote mne.“ Strach tělesný jeho obcházieše, protož tak, smrti sě bojě, mluvieše. Však ten strach svú svatú milostí ohradil a bohu Otci svú vóli vzdal a řka: „Ne vuole má, ale tvá sě vóle staň.“ Ó, hřiešný člověče, ješto sě božie vóli protivíš, znamenaj snažně, kak tvój milý Jezus Kristus pro tě svú vóli Otci bohu vzdal! Když tu modlitvu Ježíš dospě, k těm třem apostolóm sě navrátiv, nalezl jě spiece, i pověděl k nim a řka: „Nemohli ste jediné hodiny bdieti se mnú?“ A to řek, opět sě na též miesto na modlitbu vrátil a tu sě bohu Otci týmiž slovy pomodlil, takež poklek jako dřieve.
V tu hodinu strašná mysl jeho člověčstvie obstúpi a jemu tělesného strachu boj v srdce vstúpi. S jedné strany tak umřieti hrozno, s druhé strany všěm hřiešným zahynúti přězlo. V tom tak trudném myšlení sobě tak velmi zatešče, až sě s něho krvavý puot řítil. V tu dobu anděl Gabriel k němu sstúpil, jeho posilije, tak řka: „Ó, králi náš přěslavný, kak sě bojíš smrti? Však s sě proto na svět ráčil naroditi, aby skrzě svú svatú smrt mezi Otcem bohem a hřiešným mír a pokoj učinil, aby tvá svatá smrt na vykúpenie všem hřiešným byla.“ Tu praví Beda, ež v Jezu Kristovi bylo dvoje přirozenie, božstvie a člověčstvie. Božství
