pravi, ež já poproši otcě o vás, neb otec vy miluje, neb ste vy mě milovali a věřili ste, ež sem od otcě pošel. Pošel od otcě i přišel sem na svět, a opět svět ostavuji i jdu k uotci.“
V tu dobu promluvichu k němu učenníci jeho a řkúc: „Aj toť již zjevně mluvíš a příslovie ižádného nedieš. Toť juž vieme, ež vše vieš a nenie toho potřěba, by kto tebe v čem otázal. V tom věříme, ež jsi ot boha pošel.“ K tomu jim Ježíš vecě: „Nynie věříte? Aj toť přišla hodina, a teď jest juž přišla, abyšte sě rozběhli každý do svých bydlec a mě samého ostavíte, ale nejsem sám, neb jest otec se mnú. To sem vám mluvil, abyšte ve mně pokoj jměli, neb v světě starostnú tiesen jmieti budete, ale úfajte, jáť sem svítěžil nad světem.“
To mluviv Ježíš, povzdvih očí svú v nebesa, vecě: „Otče, přišla jest hodina, oslav syna svého, ať tě syn tvój osvietí. Jakež si jemu dal moc nad všelikým stvořením, aby všeliké, ješto s jemu dal, dal jim věčný život. A toť jest život věčný, aby tě poznali samého pravého buoha, a jehožto s poslal, Jezukrista. Já sem tě oslavil na zemi, dielo sem dospěl, ješto s mi dal, abych učinil. A juž ty mě oslav, otče, u samého sebe slavným oslavením, ješto sem jměl, dřéve než jest svět u tebe byl. Zjevil sem tvé jmě lidem, ješto s mi dal v světě. Tvoji sú byli a kázanie mé sú chovali a poznali sú, ež vše, co s ty mně dal, od tebe jest. Neb slova, ješto s mi dal, dal sem jim a oni jsú přijímali a poznali sú právě, ež sem ot tebe pošel, a věřili sú, ež s ty mě poslal. Já za ně proši, ne za svět proši, ale za ty, ješto s mně, neb sú tvoji, a mé všecko tvé jest a tvé všecko
