Pustíš li Ježíše, nejsi přietel ciesařóv.“ Uzřěv to Pilát, ež od žaloby nechtie Židé pustiti, než vždy na smrt udsúditi, káza Ježíše obnaživše k slúpu přivázati a nemilostivě bičovati tak, ež všecko jeho svaté tělo zbito, ež od hlavy až do země nikdě cělého miesta nebieše a se všech strán krev s jeho svatého těla tečieše. Těch časóv římské ustavenie bieše, kohož ukřižovati chtěli, toho vždy prvé bičovali.
A když jej tak ztrýznichu, tehda rytieři z morského bodlivého sítie spletše korunu, na jeho svatú hlavu vstavivše, kopím napřieč v hlavu dávili a tak přěd Piláta vedli. Tu jeho Židé postíhajíc, tepiechu pěstmi, porúhajíce sě jemu, voláchu a řkúce: „Ty sě činieše králem židovským, tožť korona tvého královstvie dóstojná.“ Mezito jej vždy pěstma mezi oči tepiechu. V ten čas uzřěv jeho Pilát tak zbita i ztrýzněna, ano jeho svatá tvář zsinala, oči i rty opuchly, ež jedva mdlobú na nohách stáše, pomysli sobě: „Uzřie li ho Židé tak zbita, kromě ač by byli kamene tvrzší, smilují sě nad ním a pustie jeho.“ Takž jeho inhed káza přěd vešken lid na ulici tak ohavna v koruně všemu lidu ukázati. I zavola Pilát na vešken lid a řka: „Aj toť člověk, toť ho vám vedu ven, já ižádné příčiny nevizi, proněžto by mohl býti právě na smrt odsúzen.“ Vynide Ježíš z sieni, nesa na sobě korunu bodlivú a rúcho hedvábné. Tehda všickni Židé křikú: „Ukřižij, ukřižij jeho!“ Pilát k nim vecě takto: „A vyž ho v svú moc vezmúce, ukřižijte.“ K tomu Židé řechu: „My to máme
