anděl slúžil a člověčstvie posiloval, aby jakež jest byl u přirození člověčstvie svého truchl a smrti sě bál, takež v tom přirození jměl ho anděl posíliti. Odtad Ježíš vstav, svú modlitvu dokonav, apostoly spiece nalezl. A tu jim nic neřek, opět sě na též miesto vrátiv, bohu Otci týmiž slovy sě pomodlil.
Tu každý člověk, jenžto jmá k boji jíti, móž od Spasitele příklad vzieti. Prvé sě jmá bohu prudcě pomodliti, potom s nestrašivú myslí k boji jíti. Opět sě Ježíš k ápostolóm vrátiv i pověděl k nim a řka: „Spěte juž a odpočívajte.“ Tu jim, lituje jich, pověděl, neb vědieše, ež jě truchlý sen trápieše. A když málo podřiemachu, přistúpiv k nim, probudi jě a řka: „Dosti jest! Vstaňte, južť sě blíží ten, ješto mě proradí.“ Netáhl Ježíš toho slova řéci, až Judáš s množstvím rytieřstva pojide, s nimižto bieše i lid jiný s rozličným orudím, s meči, s kostny i s kopími, pochodněmi svietiece, přěde všemi Judáš jdieše. Ó, nevěrný Judáši, ješto s tak svatého viděl i jeho apostol byv, jeho mnohé svaté divy viděv a teprv s ním večeřav, tak s jeho nemilostivě prodal! Přědtiem bieše Judáš Židóm znamenie dal a řka: „Jehožto já pocěluji, tenť jest, tehdy jmúce jeho držtež.“ Proto jim znamenie dal, ež ten obyčej tehdy bieše, kterýž apostol k Ježíšovi, ten jemu mír pocělovánie dadieše. A také proto, aby miesto něho omýléc sě nejímali jiného. Tehda Judáš k Ježíšovi přistúpiv a jeho pocělovav, vecě: „Zdráv buď, mistře!“ Tehda Ježíš vida Judášovu skonalú zlost, jeho účinka hřiech zjěvi
