apostol, jenž snažně vše jeho skutky sznamenav, píše, že s ápostoly vyšed do jedné zahrady přěd město za potok, jemužto jmě Cedron, v nižto vnide Ježíš i s ápostoly. Do té zahrady přědtiem bieše často vcházal, aby tu své apostoly učil a jim svaté slovo kázal. Proč jest do té zahrady šel a tu jat býti chtěl? To j proto učinil, nebo, byl li by v domu jímán, byl by hospodář přátely svolal, s nimižto Ježíše bráně, byl by mnohé ranil anebo zabil. Tomu Ježíš nerodil, ale do zahrady šel, aby všěm znáti dal, ež sě v domu krýti nechtěl, ale v zjevném miestě dobrovolně sě postavil. To miesto Judáš dobřě vědieše, neb tu s Ježíšem často dřieve chodil bieše. A když Ježíš v zahradu vnide, propovědě k svým apostolóm a řka: „Poseďte tuto, a jáť otejda, malechno pomodlím sě. A vy sě modlte, abyšte nevešli u pokušenie, točíš aby pokušenie nejmělo nad vámi svítěženie. Nebo kakžkolivěk mě u pravém člověčství vidíte, ež sě dám jieti i na smrt vésti, však by nebylo ve mně skrytě pravé božstvie, nemohlo by býti skrzě mú smrt hřiešných vykúpenie.“
V ten čas pojem tři apostoly, svatého Petra, svatého Jana a svatého Jakuba, od jiných apostolóv podál otjide. A to proto učinil, neb jakež jest na hoře Tábor pojal ty tři apostoly na svědečstvie, aby sě jim tu u blaženéj světlosti zjevil, takež jě na modlitbu pojal, aby jim tu truchle své člověčstvie ukázal. Tu jest promluvil k nim a řka: „Truchla jest ve mně duše má až do smrti.“ To jest tělesně promluvil, jakžto by řekl:
