pravi vám, nenie sluha věcší pána svého ani apostol, točíš poslanec, věcší jest toho, jenžto jest poslal. A když to viete, blažení budete, budete li to činiti. Ne o všěch o vás pravi, jáz vědě, které jsem zvolil, ale aby sě naplnilo Písmo: Ten, jenž chléb mój jie, povzdvihne proti mně podstúpěj svój. Zajisté, zajisté pravi vám, prvé než sě stane, uvěřili, ež já jsem. Zajisté, zajisté pravi vám, jenž přijímá, jehožto já posielaji, mě přijímá. A kto mě přijímá, přijímá toho, jenž mě jest poslal.“ A když to Ježíš prorče, zamútil sě v duchu i osvědčil jest a řka: „Zajisté, zajisté pravi vám, ež jeden z vás mě proradí.“ V tu dobu sě počechu apostoli spolu shlédati, točíš bojě sě každý, o kom by řka mienil. A ež svatý Jan, jeden z jeho učenníkóv, jehožto Ježíš milováše, tu sedieše, ponuce jemu svatý Petr a řka k němu: „Kto jest, o němžto praví?“ V tu dobu svatý Jan sklonil sě k jeho svatým prsem i řekl k němu: „Hospodine, kto jest ten?“ Jemužto otpověděl Ježíš: „Tenť jest, jemužto otčeného chleba podám.“ A v tu dobu, jakž chléb otekl, Ježíš tak Judášovi podal a inhed po tom kusu vstúpil veň diábel. A v túž hodinu Ježíš k Judášovi vecě: „Což činíš, čiň spieše.“ Tomu slovu žádný neurozumě z těch, ješto tu sediechu, co by mieně, to řekl jemu. Neb někteří z nich mniechu, ež Judáš obecné peniezě jmějieše, by jemu Ježíš řekl: „Kup to, což potřěba jest nám k hodóm,“ anebo aby chudým něco dal. A jakž Judáš ten kus pozřěl, inhed vyšel ven, a již bieše noc.
A když vyšel, tehda Ježíš vecě: „Toť juž projasnil
