pověděti, ale snésti nynie nemóžete, ale přijde ten duch spravedlnosti, naučí vás všelikéj spravedlnosti, a nebude mluviti sám od sebe, ale cožkoli uslyší, bude mluviti, a o těch věcech, ješto u budúcích časiech přijíti mají, bude vám zvěstovati. Ten mě oslaví, neb z mého vezme i bude zvěstovati vám. Namále, a juž mne neuzříte, a opět namále, mě uzříte, neb jdu k uotci.“
Tehda jeho učenníci řechu mezi sebú: „Co to jest, ješto nám die: Namále, a neuzříte mne, a opět namále, uzříte mě, a jdu k uotci?“ A tož i diechu: „Co jest to, ješto die namále? Neviemy, co mluví.“ To poznav Ježíš, ež jeho chtiechu otázati, k nim vecě: „O tom mezi sebú tiežete pomlúvajíc, ež sem řekl: Namále, a neuzříte mne, a opět namále, a uzříte mě? Zajisté, zajisté pravi vám, ež budete vy kvieliti a plakati, ale svět sě bude radovati, ale vy budete zamúceni a truchlost vaše obrátí sě vám v radost. Žena v tu hodinu, v niž dietě rodí, truchlost má, neb jest přišla hodina jejie. Ale když syna urodí, juž nečije své bolesti strasti pro pravú radost, ež sě narodil člověk na svět. A tak i vy nynie truchlost jmáte, ale opět vás uzři a budete sě radovati srdcě vašě a radosti vašie nikte vám neotejme, a toho dne ničehož mne nebudete tázati. Zajisté, zajisté pravi vám, budete li co prositi otcě mého, dá vám. Až do toho miesta neprosili ste ničehož. Proste a vezmete, aby radost vaše plna byla. Toto sem vám u příslovích mluvil, alé přišla jest hodina, ež vám juž u přísloví nebudu mluviti, ale zjevně o mém otci budu vám zvěstovati. V ten den ve jmě mé budete prositi. A teď já pravi,
