jíti nechtěl, nám na příklad, abychom z milosrdie netolik bohatých a urozených nemocných, ale také chudých a sprostných pro buoh navščevovali.
O uzdravení jednoho nemocného
Potom v témž městě Kafarnaum když v jednu hodinu, jakžto svatý Lukáš píše, Ježíš v jednom domu lidí učieše, a tu sě biechu sebrali licoměrníci a Starého zákona mistři a mnozí jiní s těch Židovské země hradóv a ot Jeruzalema a z Galilejských vlastí. Zatiem jedni lidé nesúce jednoho nemocného, jehožto dna lámáše, přišli, chtiece v dóm vníti a za jeho uzdravenie Ježíše poprositi. A když pro množstvie lidu v dóm vníti nemohli, na střěchu sě vzebravše, nemocného v dóm skrzě střěchu spustivše, přěd Ježíšem položili. A tu Ježíš uzřěv jich vieru, k nemocnému řekl: „Otpuščeni jsú tobě hřieši.“ To licoměrníci a Starého zákona mistři uslyševše, počechu mezi sebú vrtrati a řkúce: „Tento člověk proti bohu hýří, neb jediný sám buoh móž hřiechy otpustiti.“ To Spasitel, jenž všech srdcí tajenstvie vie, na nich vida, k nim řekl: „I co zlostivě myslíte u vašich srdcích? A protož, abyšte věděli, ež syn člověčí moc jmá hřiechy otpúščeti.“ Jakžto by řekl: Jemužto nevěříte, to večas očima uzříte. A v túž hodinu vecě tomu nemocnému, jehožto bieše dna zlámala: „Vstaň a choď.“ A jakž to Ježíš vecě, tak ten nemocný vstav zdráv i počě choditi.
Tuto slušie znamenati několik znamenitých věcí. Najprvé, ež židovská slepota byla znamenitě pohaněna, a když jsú viděli i slyšeli jeho slovo krátcě promluvené, zdravie navrátilo rozpačnému nemocnému. A druhé slušie
