čtrmezcítmém oznamuje se, kterak každý člověk doufati má v pána a že veliká jest odplata, ktož doufá v milost jeho
Ps124,1 Ktož doufají v pána, jakžto hora Sionská, nepohneť se na věky, jenž přebývá Ps124,2 v Jeruzalémě. Hory okolo něho a pán okolo lidu svého, od toho nyní a až na věky. Ps124,3 Nebo nenecháť hospodin metly hříšníkuov nad losem spravedlivých, ať by nevytahovali spravedliví k nepravosti rukú svých. Ps124,4 Dobře čiň, hospodine, dobrým a přímým srdce. Ps124,5 Odchylujíce se pak k závazkuom, přivedeť hospodin s těmi, jenž páší nepravost. Pokoj nad Izrahelem!
Žalm stý pětmezcítmý napomíná ku potěšení, když pán buoh lid který z zámutkuov vyvodí, a die takto
Ps125,1 Když obrátí hospodin vazbu sionskú, učiněni sme jakožto potěšení. Ps125,2 Tehda naplněna sú radostí usta naše a jazyk náš v rozveselení. Tehdy praviti budou mezi pohany: „Velebně učinil jest hospodin s nimi.“ Ps125,3 […]text doplněný editorem[3255]…] Magnificavit Dominus facere nobiscum lat. (homoiot.), učiněni sme veseléce se. Ps125,4 Obratiž, hospodine, vazbu naši, jakožto prúd u větru od poledne. Ps125,5 Kteříž rozsievají plačíce, veseléce se žieti budou. Ps125,6 Jdúce brali se a plakali, mecíce semena svá. Přišedše pak