[428v]číslo strany rukopisu[a]označení sloupcesvěta. Byť z tohoto světa králevstvie mé bylo, služebníci moji jistě bránili by, abych nebyl dán Židóm. Ale nynie mé králevstvie nenie odsud.“ J18,37 Protož řekl jemu Pilát: „Tehdy král si ti?“ Odpovědě Ježíš: „Ty dieš, že král sem já. Já sem na to narodil se a k tomu sem přišel na svět, abych svědečstvie vydal pravdě. Každý, ktož jest z pravdy, hlas mój slyší.“ J18,38 Vece[504]Vece] Dicit lat., Dixit var. jemu Pilát: „Co jest pravda?“ A když to povědě, opět vyjide k Židóm a vece[505]vece] dicit lat., dixit var. jim: „Jáť žádné nenalézám na něm vinny. J18,39 Ale jest obyčej[506]obyčej] + vobis lat., nemá var., abych[507]abych] + vobis lat., nemá var. jednoho propustil na veliku noc. Protož chcete li, pustím vám krále židovského.“ J18,40 Zvolachu[508]Zvolachu] + ergo lat., nemá var. opět všickni řkúce: „Ne toho, ale Barnabáše!“ A bieše Barnabáš lotr.
XIX.
J19,1 Protož tehdy skrúti Pilát Ježíše a bičoval jest. J19,2 A rytieři spletše korunu z trnie, vložili sú na hlavu jeho a rúchem zlatohlavovým oděchu jej. J19,3 A přicháziechu k němu a řiekáchu: „Zdráv, králi židovský!“ A dáváchu jemu políčky. J19,4 I vyjide opět Pilát ven a vece[509]vece] dicit lat., dixit var. jim: „Aj, vyveduť ho vám ven, abyšte poznali, že na něm žádné nenalézám viny.“ J19,5 (Tehdy vyjide Ježíš, nesa [trnovú]text doplněný editorem[510]trnovú] spineam lat. korunu a zlatohlavové rúcho.) I vece[511]vece] dicit lat., dixit var. jim: „Aj, člověk!“ J19,6 Protož když uzřechu ho biskupové a služebníci, voláchu řkúce: „Ukřižuj, ukřižuj ho!“ Vece[512]Vece] Dicit lat. jim Pilát: „Vezměte ho vy a ukřižujte, neb já nenalézám na něm viny.“
J19,7 Odpověděchu jemu Židé: „I[513]I] navíc oproti lat. my zákon máme a podlé zákona má umřieti, neb se jest synem božím činil.“ J19,8 Tehdy když uslyše Pilát tu řeč, viece bál se jest. J19,9 A všel jest v dóm radný opět i vece k Ježíšovi: „Odkud si ty?“ Ale Ježíš odpovědi neda jemu. J19,10 Protož vece[514]vece] Dicit lat. jemu Pilát: „Mně nemluvíš? Nevieš, že mám moc ukřižovati tě a moc mám pustiti tě?“ J19,11 Odpovědě Ježíš: „Neměl by moci proti mně žádné, byť tobě nebylo dáno shóry. Protož kto mě jest dal tobě, větčí hřiech má.“ J19,12 A od té chvíle Pilát hledáše propustiti ho. A Židé voláchu řkúce: „Pustíš li tohoto, nejsi přietel ciesaře. Neb každý, ktož se činí králem, protiví se ciesaři.“
J19,13 Tehdy Pilát, když [b]označení sloupceuslyše ty řeči, vyvede ven Ježíše a sěde[515]sěde] ſedie rkp. na stolici súdné na miestě, jenž slove Likostratos a židovsky Gabatha. J19,14 A to se dějieše u pátek před velikonocí jako v šestú hodinu. I vece[516]vece] dicit lat., dixit var. k Židóm: „Aj, král váš!“ J19,15 Ale oni voláchu: „Zdvihni, zdvihni, ukřižuj jej!“ Vece[517]Vece] Dicit lat., Dixit var. jim Pilát: „Krále vašeho ukřižuji?“ Odpověděchu biskupové: „Krále nemáme, jediné ciesaře.“ J19,16 Protož tehdy dal jest jim jej, aby byl ukřižován. Tehdy vzeli sú Ježíše i vyvedli.
J19,17 A nesa sobě kříž, vyšel jest na to miesto, ješto slove Lebné a židovsky Golgata, J19,18 kdež sú ho ukřižovali a s ním jiná dva s obú stranú, ale u prostředku Ježíše. J19,19 A napsal jest i vinu Pilát a položil na kříži svrchu. A bieše psáno: Ježíš Nazaretský, král židovský. J19,20 Protož to písmo mnozí sú čtli z Židóv, neb blízko od města bieše to miesto, kdežto ukřižován jest Ježíš. A bieše psáno židovsky, řecky a latině. J19,21 Proto praviechu Pilátovi židovští biskupové: „Neroď psáti: Král židovský, ale že on řekl jest: Král sem židovský.“ J19,22 Odpovědě Pilát: „Co sem psal, psal sem.“ J19,23 Tehdy rytieři, když sú ukřižovali ho, vzechu rúcho jeho (a učinili sú čtyři diely, každému rytieři diel[518]rytieři diel] ċtyṙi diely rkp.) a sukně. A bieše sukně ta nesšívaná, od vrchu setkaná vše skrze. J19,24 Protož řekli sú sami k sobě: „Nerozdělujmy jie, ale losujmy o ni, čie bude.“ Aby se naplnilo písmo, jenž die: Dělili sú sobě rúcho mé a na oděv mój pustili sú los. A rytieři zajisté ty věci učinili.
J19,25 I stáchu podlé kříže Ježíšova Maria[519]Maria] navíc oproti lat., + Maria var., mátě jeho, a sestra mateře jeho, Maria Kleofe a Maria Magdalena. J19,26 Tehdy když uzře Ježíš matku a učedlníka stojícieho, jehož milováše, vece[520]vece] dicit lat. mateři své: „Ženo, aj, syn tvój!“ J19,27 Potom vece[521]vece] dicit lat., ait var. učedlníkovi: „Aj, matka tvá!“ A z té hodiny přijal ji učedlník [v své]text doplněný editorem[522]v své] in sua lat.. J19,28 Potom věda[523]věda] vida rkp. Ježíš, že již[524]již] navíc oproti lat., + iam var. všecky věci dokonány sú, aby se naplnilo písmo, vece: „Žiezním.“ J19,29 A tu bieše osudie postaveno, octa plno. A oni húbu plnú octa yzopem obloživše, podali sú ustóm jeho. J19,30 Tehdy když bieše přijal Ježíš ocet, řekl jest: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, dal jest ducha.
J19,31 Tehdy Židé (neb bieše
