[425r]číslo strany rukopisu[a]označení sloupceze sna probudil.“ J11,12 Tehdy řekli sú učedlníci jeho: „Pane, spí liť, zdráv bude.“ J11,13 Ale Ježíš bieše řekl o jeho smrti, a oni mnějiechu, by o usnutí[320]usnutí] ſmrti rkp. spánie řekl. J11,14 Tehdy proto řekl jim Ježíš zjevně: „Lazar umřel jest, J11,15 a raduji se pro vy, abyšte věřili, že sem tam nebyl. Ale poďme k němu.“ J11,16 Tehdy vece Tomáš, jenž slove Didymus, k spoluučedlníkóm: „Poďmy i my a[321]a] ut lat., et var. umřeme s ním.“ J11,17 Protož přijide Ježíš a naleze jej čtyři dni již v hrobě majíc. J11,18 (A bieše Betania podlé Jeruzaléma jakožto honóv XV.) J11,19 A mnozí z Židóv biechu přišli k Mariji a k Martě, aby je těšili o jich bratru. J11,20 Tehdy Marta, jakž uslyše, že Ježíš jde, vyběže jemu vstřieci, ale Maria doma sedieše. J11,21 Tehdy vece Marta k Ježíšovi: „Pane, by byl zde, bratr mój byl by neumřel. J11,22 Ale i nynie viem, že což kolivěk požádáš od boha, dá tobě buoh.“ J11,23 Vece[322]Vece] Dicit lat., Dixit var. jí Ježíš: „Vstaneť bratr tvój.“ J11,24 Vece[323]Vece] Dicit lat. jemu Marta: „Viem, že vstane ve vzkřiešení[324]vzkřiešení] wzkṙieẛenie rkp. v poslední den.“ J11,25 Vece jí Ježíš: „Já sem vzkřiešenie i život. Kto věří v mě, ač[325]ač] etiam si lat., etiamsi var. by umřel, ožive J11,26 a každý[326]každý] kdyż rkp., kto jest živ a věří u mě, neumře na věky. Věříš li tomu?“ J11,27 Vece jemu: „Ovšem, pane, já sem věřila, že ty si Kristus, syn boha živého, jenž si na tento svět přišel.“ J11,28 A když to povědě, odjide i zavola Marie, sestry své, tajně řkúc: „Mistr jest zde a volá tě.“ J11,29 A[327]A] navíc oproti lat., + autem var. ona, když uslyše, vstala brzo a přijide k němu, J11,30 neb ještě nebieše přišel Ježíš do kaštelu, ale bieše ještě na tom miestě, kdež ho bieše Marta potkala. J11,31 Tehdy Židé, kteříž biechu s ní v domu a těšiechu ji, když uzřechu Mariji, že by brzo vstala a vyšla, šli sú za ní řkúce, že jde k hrobu, aby tam plakala[328]plakala] potkala rkp.. J11,32 Ale Maria, když přijide tu, kdež bieše Ježíš, uzřevši ho, k nohám jeho padla a vece[329]vece] dicit lat., dixit var. jemu: „Pane, by byl zde, bratr mój nebyl by umřel.“ J11,33 Tehdy Ježíš, když uzře ji, ana pláče, i Židy[330]Židy] żide rkp., ješto biechu s ní, plačíce, zařva[331]zařva] zażiua rkp. duchem a zamúti se sám, J11,34 i vece: „Kde ste ho položili?“ Řkú jemu: „Pane, poď a ohlédaj.“ J11,35 I plakal jest Ježíš. J11,36 Tehdy vecechu Židé: „Aj, kterak ho milováše!“ J11,37 Ale někteří z nich praviechu: „Nemohl jest tento, jenž jest otevřel slepého[332]slepého] ſlepemu rkp. oči narozeného, učiniti, aby tento neum[b]označení sloupceřel?“ J11,38 Tehdy Ježíš opět zařvav sám v sobě, přijide k hrobu. I bieše peleše a kámen svrchu položen bieše jemu. J11,39 Vece Ježíš: „Nazdvihněte kámen.“ Vece[333]Vece] Dicit lat. jemu Marta, sestra jeho, jenž bieše umřel: „Pane, již smrdí, neb čtyřdný[334]čtyřdný] ċtyṙi dni rkp. jest.“ J11,40 Vece[335]Vece] Dicit lat., Dixit var. jí Ježíš: „Však sem řekl tobě, že uvěříš li, uzříš slávu boží.“ J11,41 Tehdy vzdvižechu kámen. A Ježíš pozdvih zhóru oči, vece: „Otče, děkuji tobě, že si mě uslyšal. J11,42 A já sem věděl, že vždy mě slyšíš, ale pro lid, jenž vókol stojie[336]stojie] circumstat lat., circumstant var., řekl sem, aby uvěřili, že ty si mě poslal.“ J11,43 To když povědě, hlasem velikým vzvola: „Lazaře, poď ven!“ J11,44 A inhed vyjide, jenž bieše umřel, jsa svázán i[337]i] navíc oproti lat. ruce, i nohy svazky, a tvář jeho[338]jeho] ge(h)o genż rkp. bieše rúchú svázána. Vece jim Ježíš: „Rozvěžte jej a nechte odjíti.“ J11,45 Tehdy mnozí z Židóv, jenž biechu přišli k Mariji a k Martě a viděli biechu, co jest učinil[339]učinil] + Iesus lat., nemá var., uvěřili sú veň. J11,46 Ale někteří z nich odjidechu k zákonníkóm a pověděli sú jim, co jest učinil Ježíš.

J11,47 Protož sebrachu se biskupové a zákonníci v radu[340]v radu] concilium lat., ad concilium var. proti Ježíšovi[341]proti Ježíšovi] navíc oproti lat. i praviechu: „Co činíme, že tento člověk mnohé divy činí? J11,48 Necháme li ho tak, všickni v něho uvěřie a přídúť Římené a otejmúť miesto naše i lid.“ J11,49 Tehdy jeden z nich, Kaifáš jménem, když bieše biskupem léta toho, řekl jim: „Vy neviete ničehož J11,50 ani se domyslíte, neb potřebie jest vám, aby jeden člověk umřel za lid, aby vešken lid nezahynul.“ J11,51 Ale tohoť jest sám od sebe neřekl, ale když jest byl biskupem toho léta, prorokoval jest, že Ježíš mějieše umřieti za lid, J11,52 a netoliko za lid, ale aby syny božie, ješto biechu rozptýleni, shromaždil v jedno. J11,53 Protož od toho dne myslili sú, aby ho zabili.

J11,54 Tehdy již Ježíš nechodieše zjevně u Židóv, ale odjide do krajiny podlé púště, do města, jenž slove Effrem, a tu přebýváše s učedlníky svými. J11,55 A blízko bieše velika noc židovská. I vstúpichu mnozí do Jeruzaléma z krajiny před velikonocí, aby se posvětili. J11,56 Protož hledáchu Ježíše a mluviechu sami k sobě v chrámě[342]chrámě] + stantes lat. řkúce[343]řkúce] navíc oproti lat., + dicentes var.: „Co se vám zdá, že jest nepřišel ke dni svátečniemu?“