[93v]číslo strany rukopisuaby sě lidé spolu milovali[cn]milovali] mylowaty, čtú to čtenie, ež Ježíš všel na lodíčku a za ním vešli mlazší jeho; pak usnul Ježíš a búře sě vztrhla, chtiec lodíčku překotiti; a mlazší Syna božieho ubudie, jej žádajíc pomoci jeho; jakž on svú mocí učinil ticho a pomohl jim. I vzal sem v úmysl, ež ta lodíčka móž snad milost znamenati, v níž všel Kristus s svými. Ktož tak pořiedně milují sě v Boze, jakož sem dřéve mluvil o tom, jsúť v té lodíčce s Synem božím. Ale usne liť Kristus, ež nebude jim v paměti, vztrhneť sě búře, ežť bude ta milost nebezpečna, v níž sě lidé milují spolu, jako j’ byla ona lodíčka nebezpečna. Neb vztrhnú sě rozličné žádosti světské, tělesné, ješto budú chtieti všie věcí svatú milost, ješto j’ v lidech, převrátiti a v jinú ji proměniti. Neb patera j’ milost mezi lidmi: jiná jest svatá duchovnie milost; ta j’ vzdy dobrá. Jiná milost bývá přirozená, ješto bývá mezi přátely a těmi, ješto jsú podobného k sobě přirozenie. A jiná jest tovařišná, ješto ti spolu milují sě mimo jiné, ješto jsú sobě v obyčeji. Tě obě milosti samě o sobě ani jsta zlé ani dobřie, ale když je zšlechtí duchovnie milost, dobřie budeta; a k těma snadně móž duchovnie milost. Jiná j’ pak milost pro užitek. Ta nenie tak upřiemá, avšak móž býti skrze duchovní uskrovněna, ež móž sě k ní i k oněma přimiesiti. A jiná j’, ovšem jiná od těchto, tělesná milost. Ta j’ vzdy zlá sama v sobě, ež jest již porušeno člověčie přirozenie. Ale ne vzdy j’ hřiech, neb jest v manželstvě přezřiena; a dobré manželské vynímají z viny, když jest v svém řádu. Ale s duchovní spolu v jedné chvíli nemóž státi; jelikž sě jedna rozmóž, s tolik mdlé druhá. Protož třeba j’, aby byli opatrni lidé milujíc sě; a ovšem ti, ješto jsú čistotu panenskú neb vdoví zalíbili, mají sě tělesné milosti střieci jako