[92v]číslo strany rukopisuani zabie, ani cizoloží, ani krade, ani povie svědečstva křivého, ani bude žádati čeho, ješto jest bližnieho jeho; a kteréžkoli i jiné jest přikázanie, vše j’ v tom slovu rozuměti, ješto j’ řečeno: Budeš milovati bližnieho svého jako sám sě. A tak plnost zákona jest milost. Aj, kakť jest milost veliké dobré! Ale to j’ slovo také znamenati, ješto die svatý Pavel: Milost blížnieho nečiní zlého. K tomu j’ podobné, ješto die Tulius: Ne každý jest přietel, ktož miluje; kakžkoli miluje, zlé čině tomu, kohož mní, by miloval, nemilujeť a nenieť přietel. V těch, ktož sě chtie právě a přietelsky milovati, má býti Bóh najprv a šlechetnost základ milosti mezi nimi, aby pro Bóh a pro šlechetnost sě milovali, ež jsú dobří a milí Bohu, aneb nejsú li, aby byli. Protož pravé, přietelské milosti nemóž býti mezi zlými, ješto i zlé protiv Bohu, protiv úlohu pravdy a šlechetnosti učiní jeden pro druhého. Ale nechaje nynie té zvláštie přietelské milosti, o té řku obecné něco, ješto má najprv hřiech nenávisti a závisti vypuditi, a potom přivésti mezi bližnie milosrdné slitovánie v nedostatciech leč v duchovných leč v tělesných a štědrú pomoc v tom, ješto móž, a veselé a útěchu v tom, což vidí hodného bližním.
I svědčí svatý Jan, ež jest to božie přikázanie, aby ktož miluje Boha, miloval i bratra svého. A kak móž to řéci, by miloval Boha, jehož nevidí, když vida bližnieho nemiluje? Však všichni jsme svatého kostela tělo jedno, a Kristus hlava těla toho, a náš každý úd něterý aneb stránka. Zdaliž údové těla jednoho nemají sě spolu milovati? Zdali kterého údu nenie třeba? Móž li oko noze řéci neb noha oku: Netřeba mi tebe? A tak i o každém údu jiném. Neb vieť stvořitel všeho, proč jest vše stvořil, ono ku potřebě, ono k osdobě. A tak, jakož sě milují údové těla a pomáhá jeden druhému, tak
