[92r]číslo strany rukopisučest duchovní. Neb tak jest svázán náš nepřietel, ež leč sě svú vólí poddáme, nemóž jinak svítěziti. Když již u vrat hřiech bude, když v žádosti kaks trží k hřiechu, ještě j’ v naší vóli povoliti neb nepovoliti. A povolíme li, tehdy jsme přemoženi a mušíme s žalostí řéci: Spadla j’ koruna našie hlavy; běda nám, neb jsme shřešili! I kárá múdrost Boece, muže ve školách slovutného, když v svém neščestí mluvil, jako by jej přemohl světský smutek, a řekla k němu: Bylať sem dala takú bran a také oděnie a oružie, ež kdyby ty sám prvé nebyl odvrhl jeho, uchován by byl u příhodě každé, ež by nic přemožen nebyl, mieniec tú braní rozum a svobodnost vóle. Ale kakžkoli veliké jest hubenstvo naše, svú vólí býti přemoženu, leč v líbosti, leč v protivenství, však Hospodin milostivý čaká nás až i dnes ještě do této chvíle, chtě nás ke cti navrátiti. Ale dokud bude čakati, nevieme toho. Protož hněm sě, neležme; chcem li býti ke cti rytieřstvie duchovnieho navráceni, nemáme ležeti na posteli rozkoši a lenosti, ale nízce na zemi pravé pokory v pokání svatém. Máme také dvoje přemoci a pobiti nepřátely, to j’ neslušné libosti a strach neřádný, aby nás ani libé odtáhlo od pravdy, ani protivné odhrozilo. A tak když vezmem od kněze rozhřěšenie, jemuž jest to poručeno, tehdy jsme ke cti navráceni a v miesto obce svatého kostela opět uvedeni. Protož přemoz zlé v dobrém; ktož stojí, viz, by nepadl; chyl sě ode zlého a čiň dobře! Kto j’ povržen a padl, vstaň rúče, donidžť Bóh čaká chtě[ck]chtě] chtyet milost dáti! Neb dokudť bude čakati, nenieť jisté. Viz, by sě neobmeškal, ale přemoz zlé v dobrém. A toho nám pomoz, Hospodine! Amen.
V čtvrtú neděli řeč.
V dnešní neděli ponúká nás svatý Pavel v své epištole, abychom sě spolu milovali, a die, ež, ktož bližnie miluje, zákon jest naplnil. Neb ten
